Doporučení filmu - Rande na slepo (2017)

13. září 2017 v 20:11 | Amálka |  > Oblíbené filmy, knihy..
Včera jsem shlédla strašně roztomilý německý gastro film, který rozhodně musím doporučit! Jako milovník gastronomie a filmů podle skutečných událostí jsem z něj byla úplně unesená. Navíc hlavní hrdina jménem Saliya je děsný sympaťák na kterého je radost pohledět, nechybí vtip ani špetka romantiky. Snímek vypráví dojemný životní příběh mladíka, který už od dětství vášnivě sní o práci v luxusním pětihvězdičkovém hotelu, ale do cesty se mu náhle postaví nepřekonetalná životní překážka. Saliya se ale svých snů vzdát nehodlá a rozhodne se navzdory nepříznivému osudu bojovat. Je až k neuvěření, čeho všeho je člověk schopen, pokud si jde cílevědomě za svým a nepřipouští si vůbec možnost, že by něco nešlo. Film je plný naděje a nese krásné poselství, které bych nejlépe vystihla příslovím "když někdo nechce, je to horší, než když nemůže."

Asi hlavním důvodem, proč se mi snímek tak líbil je fakt, že na střední škole jsem měla sny úplně stejné jako hlavní hrdina, ale nejspíš bych se jich v podobné situaci vzdala. Takže Saliyo - klobouk dolů, máš můj obdiv! O to víc jsem teď vděčná, když si uvědomím, že se mi nic takového nestalo a mohla jsem si je splnit celkem snadno. Hodnocení ČSFD je 75%.

Trailer v češtině:

Trailer prozradí sice hlavní zápletku, ale jinak nic zásadního, takže si ho klidně si ho pusťte

Zajímavost: film byl natočený podle knihy, ve které sám Saliya Kahawate vtipně popsal svůj životní příběh. Knihu si určitě časem seženu a přečtu.
 

Sedmihorské léto - HAPPY FACES FESTIVAL

13. září 2017 v 16:16 | Amálka |  > Výlety
Poslední srpnový víkend jsem vyrazila do Sedmihorek u Turnova, abych si mohla na letní scéně slavnostně užít konec léta. Společnost mi dělaly nejen moje internetové kámošky, ale taky úžasný a nezapomenutelný Michael Patrick Kelly! :) Jelikož nemám moc ráda velké davy, toto byla akce přesně pro mě! Klidná, komorní, prostě v kruhu přátel.

Scéna byla maličká, max. pro pár set fanoušků a počasí vyšlo naprosto perfektní

Jak to dopadlo s malými morčíky?

20. srpna 2017 v 23:14 | Amálka |  > Domov a rodina
V tomto dnešním příspěvku navazuji na červencové články, týkající se přírůstků do naší morčecí rodinky. Asi každý chovatel, který měl někdy v životě možnost radovat se z mláďat potvrdí, že je to naprosto báječný pocit a taky velká zodpovědnost. Je to trošku jako tvořit nový život spolu s těmi zvířátky, které chováte, protože vy jste ten, kdo o jejich osudu rozhoduje. A je úplně jedno, jestli jde o rybičky, morčátka, psy ap. (vyjma naší fenky Betyny, ta si o tom rozhoduje zásadně sama, potvora :)

 


Broskvová kynutá buchta s drobenkou

20. srpna 2017 v 16:52 | Amálka |  > Amálka za plotnou
Minulý týden nám na zahrádce dozrála spousta slaďoučkých, šťavnatých broskví, tak jsem z nich udělala opravdu výbornou buchtu. Kynuté těsto a já se zrovna moc nemilujeme, protože se mi jen málokdy povede na jedničku. Tentokrát to ale dopadlo supr čupr, tak jsem měla opravdu radost :) A po buchtě se jen zaprášilo.


Domácí polévkové nudle, základ rodinného štěstí :)

10. srpna 2017 v 16:01 | Amálka |  > Amálka za plotnou
Poctivý vývar se bez domácích nudliček prostě neobejde. Vždycky mě překvapí, jak se lidé dokáží pachtit x hodin s dobrou polévkou a nakonec ji naprosto sejmou tím, že do ní hodí kupované nudle. A nejen, že to! Někteří experti jsou schopni je do polévky i zavařit, a tím ji celou dokonale zakalit. Navíc vývar se zavařenými nudlemi se velice rychle kazí.

A přitom není nic jednoduššího, než vzít trošku hrubé mouky a 1 vejce (popř. špetku soli) a nudličky si připravit. Takhle jednoduché to je. Pro mě je to navíc relax a skvělý způsob, jak si při vyvalování procvičit ruce. Taková malá posilovna. Zjistila jsem, že pěkně zabalený skleňák s nudlemi je taky výtečný dáreček! Perfektně funguje jako malá pozornost, když přijdete třeba k někomu známému na návštěvu. Lidi je totiž vesměs milují, ale zároveň jsou zdechlí je sami připravovat :)

O temnotě, před kterou se třesou i Andělé

O víkendu se mi zdál sen, na který nemohu zapomenout. Nejsem si vlastně tak úplně jistá, zda šlo opravdu o sen. Byl děsivý, ale zároveň v něm bylo cosi zvláštního, pro co nemám slova. Něco v tom smyslu, že to, co se má stát, to se stane... Raději jsem si ho ani nezapisovala a chtěla na něj zapomenout, ale dnes ráno jsem na blogu Alue objevila článek a u jednoho z úryvků jsem zůstala jako opařená. Cituji:

O temnotě, která obklopila lidi na západě díky jejich oddanosti starobylým bohům temnoty, jsme mluvili mnohokrát, ale v souvislosti s těmito posledními událostmi, ke kterým dnes dochází v Babylonu, by se celý svět měl skutečně třást hrůzou. Protože podle všech pramenů tito krutí démoni naší starobylé historie mohou být v důsledku skutků Američanů opět na nás všechny vypuštěni."
Ale věřit tomu nemusíte, dodává tm.

,,Neboť i za starobylých časů se těchto děsivých pánů temnoty báli i samotní andělé, a protože k válce s íránskými Peršany, která bezpochyby způsobí nejděsivější válku ze všech, dojde brzy, je dobré si vzpomenout na slova Daniela (10:20) týkající se této nejstrašnější nestvůry."

Já tyhle články od tm zpravidla nečtu, ale dneska jsem nevím proč, jsem udělala výjimku. A bylo to, jako trefa do černého! Nevím přesně jak, ale ten článek a můj "sen" spolu souvisí. V textu i použitých obrázcích jsem našla i další indicie, které mi to potvrzují.

Hudební inspirace II.

31. července 2017 v 9:25 | Amálka |  > Hudba a zpěv
V tomto krátkém příspěvku přidávám pár skladeb, které ráda poslouchám. Každá je úplně z jiného soudku, třeba to někoho inspiruje ;)

První skladba je od tří nadaných členů americké hudební skupiny The piano guys, ze které přímo dýchá radost ze života. Moc pěkný klip a příjemná hudba na poslech.


Druhá skladba je sice poněkud ponurá a závěr klipu bych si rozhodně představovala jinak, ale nemůžu si pomoct - prostě se mi strašně líbí! Možná mě fascinuje ten nadpozemsky krásný hlas a půvab Eurielle, který Vás doslova vtáhne a přenese do jiného světa, nebo mě snad upoutalo to skvostné vykreslení mýtu v klipu? Nejspíš obojí.

Pečené papriky a jejich variace

27. července 2017 v 21:23 | Amálka |  > Amálka za plotnou
Kam moje paměť sahá, pečené papriky vždy patřily k mým nejoblíbenějším pokrmům. Jedna z prvních vzpomínek na ně, sahá do období mého dětství, když jsme jako rodina jezdili k příbuzným na venkov kdesi k Teplicím. Znáte to, takové ty víkendové rodinné akce - rodiče, děti a všemožné zvířectvo. Vždycky, když si vzpomenu na tohle skvělé období mého života, vybaví se mi moje sestřenice, zahradní vanička s ledovou vodou, veliká houpačka na ořešáku, výlety na smeťák, spaní v podkroví, rodiče obveseleni alkoholem, místní erární pes Hovnivous a v neposlední řadě vůně pečených paprik! Teta vždycky připravila spoustu výborných záležitostí k snědku a mísa s paprikami mezi nimi nikdy nechyběla. Dokud jsme neměli vlastní chalupu, jezdili jsme tam často a já se vždycky nejvíc těšila na ty papriky :-D Tak tolik ke vzpomínkám...

Tento článek píšu hlavně proto, že jsem je měla zrovna dneska k večeři a tohle všecko se mi vybavilo. Navíc momentálně je to sezónní záležitost, a tudíž chutnají úplně nejlíp a navíc jsou super levné. Stačí úplně obyčejné bílé papriky na lečo, které teď pořídíte doslova za pár kaček. K tomu půlka cibule, kapka octa, pánvica a ohřev, papírový sáček a toť vše! U tohoto jídla je fajn, že nenaděláte žádné nádobí :)


Malá morčátka - foto a video

21. července 2017 v 13:48 | Amálka |  > Domov a rodina
Dneska jsem morčátkům čistila kotec a nedalo mi to, abych neudělala pár fotek. Malé jsem musela přechodně přendat do erární klece a mamču Monču jsem zatím vypustila vyběhnout ven do travičky. Byla chudák celá nervózní, že nemá prcky u sebe a pořád na ně cosi kvíkala. Mazlíkům se nejřív pózovat moc nechtělo, ale jakmile dostali čerstvou travičku a zjistili, že jim nic nehrozí, tak se zase hned otrkali a začali si hrát. Tráva - tunel - šup do misky a zase tráva :)


Smetanová cuketka s tymiánem a rýží

19. července 2017 v 18:31 | Amálka |  > Amálka za plotnou
Cuketa je výborná potravina, která se dá připravovat na milion způsobů - v těstíčku, zapečená, na sladko, dá se připravit cuketový bramborák, může se nakládat, grilovat ap. Její úprava je rychlá a snadná. Dnešní recept vznikl včera úplnou náhodou, protože potřebuji nějakým způsobem zlikvidovat tohoto giganta, který se sestře urodil na zahradě. Vařila jsem z toho, co dům dal a moc mi to chutnalo!


Středočeský folkdress aneb ať žije silonová zástěra! :)

18. července 2017 v 14:21 | Amálka |  > Moudra, nápady a jiné
Jedna z věci, které absoluně zbožňuji na životě u nás na vesnici je místní stabilní styl v oblékání. Zatímco jiná území naší republiky prochází překonými změnami s cílem přizpůsobit se módním vlnám, tady u nás, jako by se v tomto ohledu zastavil čas.

Jak je vám jistě známo, české národní kroje jsou na ústupu, a to i v jinak tradičních pohraničních oblastech. Co si budeme nalhávat, tradiční oděv vždy byl, a je poněkud nešťastně nepraktický. Kdo by taky na sobě chtěl dobrovolně nosit hromady různých, ne vždy pohodlných vstev, které nosila už bábi a s jejichž oblékáním musí často pomoci i další příslušníci rodiny? Navíc jde o oděv, jehož výroba trvá dlouho, je značně finančně i údržbově náročný s velkým záborem plochy ve skříni.

A tak se stalo, že postupem času se považuje za běžný standard nosit staré věci z šatníku až do úplného roztrhání, a to i ku slavnostnějším příležitostem, jako je např. posezení s přáteli v místním pohostinství. Lidé už dnes nejeví žádné známky překvapení či podivu, když vidí baču v džínách či babičku v teplákách a červeným melírem místo šátku. Tady u nás se ale nic podobného nikdy nenosilo. Žiji v oblasti, pro kterou není typický žádný specifický kroj ani oděv - vyjma jedné jediné výjimky. Silonová zástěra!

Morčofamily III. a malé kačenky

17. července 2017 v 18:40 | Amálka |  > Domov a rodina
V dubnu minulého roku jsem na blog psala příspěvek o prvním přírůstku do naší morčofamily. A jak to s malým vlastně dopadlo? Myšák putoval k jedné mojí známé a má se skvěle. Druhá várka morčat, která nás potkala minulé léto (obrázek níže) se také rozdala po známých. Hnědý bobík dole je u kamarádky, a světlá myšinka zůstala ve vesnici, jen o dva domy dál. Je to miláček celé rodiny, bydlí doma ve velkém terárku a denně má čerstvou travičku :) Prostě happy end.


Co je už horší, že můj morčák Denis nemůže být stále se svojí milovanou Mončou, protože by měli pořád mimča. Toto léto jsem jim to ale opět dopřála a šťastně i vychytala, kdy dát samečka z výběhu pryč, aby nebyli další potomci. Takže - máme 3 krásné, tříbarevné nové čumáčky! Jedno po mamce, jedno celé po taťkovi a poslední je takový zvláštní mixík. Je vtipné, jak pořád přidávají - poprvé jedno, pak dvě a teď tři :-D Teď je morčátkům 1 týden, takže kdyby měl někdo z vás vážný zájem, tak mi napište. Bydlím v oblasti Kolín-Kutná Hora. Jedno už je sice zadané, ale žádné konkrétní.

S MAMČOU MONČOU

Dopady expanze nákupních center v ČR a vliv komerce na spotřebitele

17. července 2017 v 7:16 | Amálka |  > Různé referáty do školy
Úvod:
V červnu tomu bylo 26 let, kdy v Jihlavě vyrostl první český supermarket. Jmenoval se MANA a patřil holandskému Aholdu. Tehdejší manažer prodejny Martin Hildemann uvedl, že do poslední chvíle panovala ohledně otevření prodejny veliká nervozita, nicméně obavy se hned první den rozplynuly. Uspořádané regály a barevné cenovky, zahraniční chladící technika, displejový pořadník u masového výdejního pultu v případě fronty a především různé druhy zboží, levnější než v jiných prodejnách. To vše byly faktory, které hned první den přilákali obchodníky z celé republiky, aby si přijeli nový obchod prohlédnout.

Supermarket Mana v roce 1991 | foto: Ahold

Úvod do rubriky různé referáty do školy

17. července 2017 v 7:08 | Amálka |  > Různé referáty do školy
Jak už jsem zde dříve psala, dodělávám si vzdělání. A protože jsem občas nucena zpracovat nějaký ten referát nebo seminární práci, přijde mi škoda, abych to četla pouze já a pan profesor. Pachtím se s tím a pak mi to má doma ležet? :) Tak jsem si řekla, že založím tuto rubriku pro případ, že by to někoho zaujalo, popř. to někomu pomohlo. Studuji regionální rozvoj a většina učiva mě celkem baví.

I regiony potřebují péči (foto: Stock.XCHNG)

Další články


Kam dál