ONE OK ROCK - Listen ft. Avril Lavigne

Středa v 18:14 | Amálka |  > Hudba a zpěv
Znáte někoho, kdo se neustále topí v problémech a hází je s oblibou na své přátele? Já pár takových kamarádek "vysavaček" mám a při poslechu této písničky jsem si na vzpomněla. Takže Lenko a Zuzko, i když si tohle věnování nejspíš nikdy nepřečtete, jelikož můj blog neznáte, tahle písnička je pro Vás! :)

...a taky pro všecky ostatní, kdo máte pořád milion problémů a nevíte, jak z nich ven. Text i melodie této písničky jsou velice jednoduché, ale v jednoduchosti je přece krása a někdy i skryté poselství


Text česky:
 

Moje poprvé v 15 letech :)

25. října 2017 v 11:24 | Amálka |  > Gastrofrky
Píše se rok 1998. Přímo v centru Prahy, naproti staroměstskému Orloji se nachází podnik, kde jsem v rámci své měsíční letní praxe přijala svou první objednávku, polila vínem svého prvního hosta, utekla mi poprvé ze zahrádky celá rodinka bez placení a na mé zbrusu nové sněhobílé halence přistál první a poslední hnědo-zelený holubí trus.

Povídka o Lidušce, jejích bratřích a paní kopřivě

17. října 2017 v 20:32 | Amálka |  > Chvilky prózy a poezie
Neměla jsem v okolí moc kamarádů, a to i přesto že jsem o ně tolik stála. Říkala jsem si, že kdybych měla alespoň jednoho spojence, určitě bych mezi ostatní lépe zapadla. Byla jsem ale málo průbojná a ostatní mě často odstrkovali. Zůstávala jsem tedy často na krku svým dvěma bratrům, kteří z toho nebyli zrovna moc nadšení. Tento fakt, byl už sám o sobě dostatečným důvodem k tomu, aby mě občas hodily do rybníka, nastavili nohu nebo mě zlochtali, až jsem se z toho málem počůrala smíchy. Co naplat, byla jsem holka a ještě k tomu nejmladší. I přesto, že rodiče mým bratrům snad stokrát kladli na srdce, jak mě musí bránit a ochraňovat, kluci si nedali říct a měli hroznou radost z toho, když mě mohli nějak poškádlit.

Jednou v květnu, když už sluníčko mělo sílu, jsme společně s bratry vyrazili k nedalekému potoku u mostu, abychom se po zimě poprvé vykoupali. Všecko vonělo probouzejícím se jarem, okolní krajinu zdobily květy a kolem vody jsme si dávali pozor na vysoké kopřivy. Na trávě jsme rozprostřeli deku, vlezli opatrně po kluzkém, strmém břehu do chladné vody a pak si házeli molitanovým míčkem. Když ho náhodou někdo nechytil a voda se mu rozpleskla do obličeje, byla to ohromná sranda. Za chvíli nám ale začala být celkem zima, tak jsme se hrnuli rychle zpátky na deku. Matěj byl nejstarší a nejsilnější, tak nám povídá: "počkejte dole, já vylezu a podám vám ruku." Jak ale lezl nahoru, uklouzl a svezl se po kopřivě zpátky do vody.
 


Úvod do rubriky gastrofrky

16. října 2017 v 17:49 | Amálka |  > Gastrofrky
Tato rubrika je pro mě velice speciální a její vydání plánuji už pěknou řádku let. Bude to taková úsměvná směsice zážitků, střípků a různých vzpomínek z gastro-branže, za posledních 20 let, které vždy byly, a jsou, velmi důležitou součástí mého života. Moje práce mě nejkutečně baví a neumím si vlastně vůbec představit, že bych v životě dělala něco jiného.

Bylo mi asi 12 let, když jsem se definitivně rozhodla, že půjdu na státní hotelovou školu v Praze a žádný kompromis nepřipadal v úvahu. Když jsem pak končila ZŠ, nikam jinam jsem si ani nedala přihlášku a poctivě se šprtala na přijímací zkoušky. Dodnes mám živě v paměti ten Den, kdy jsem vzrušeně doběhla ke vstupním dveřím vysněné budovy a našla své jméno v seznamu žáků "nad čarou." Měla jsem velké štěstí, protože právě v tento rok se exkluzivně otevíralo celých pět ročníků, což bylo více než jindy a šance dostat se, byla tudíž větší.

Byla jsem neskutečně vděčná a hrdá, že budu mít šanci reprezentovat tento skvělý obor, a že se budu moci zapojit do velké rodiny zaměstnanců, pracujících ve službách. Ten den jsem si zapsala do svého deníčku červenou barvou, že je to jeden z nejšťastnějších dnů v mém životě, protože jsem si splnila jeden velký sen. Ale to nejlepší mělo teprve přijít...


Bill Molison, otec permakultury

24. září 2017 v 15:40 | Amálka |  > Různé referáty do školy
Tento příspěvek věnuji jako památku Billu Molisonovi, který nás opustil přesně před rokem ve věku 88 let. Pokud jste toto jméno někdy slyšeli, bylo to nejspíš ve spojitosti s permakulturou. Pro mě osobně byl člověk neobyčejně skromný, láskyplný, s obdivuhodným rozsahem vědomostí a praktických znalostí, který mi je v mnoha směrech v životě vzorem a oporou. (pozn. článek je součástí mé práce do školy a není určený k volnému šíření, děkuji!)

Permakulturní koncept se zrodil v polovině 20. století v mysli jednoho mladého australského vědce, přírodovědce a psychologa Billa Molisona, který si při své práci u dřevařské společnosti uvědomil nesmyslnost lidského počínání. Při holosečích celých lesů, ve kterých některé stromy rostly i dlouhé stovky let, se náhle zastavil a pocítil, jak je jeho činnost pod vlivem úporné dřiny mechanizována a on nemá v podstatě žádný čas přemýšlet nad svým jednáním. Viděl lidskou společnost, lapenou do pasti destruktivního systému, která při své honbě za bohatstvím nerespektuje své životodárné zdroje, a tím spěje jednoznačně do záhuby. Rozhodl se tedy, že nebude nadále součástí tohoto konzumního kolotoče a začne se aktivně podílet na záchraně přírody.

Svůj široký rozhled i praktické vědomosti získal při studiích lesních ekosystémů, kdy strávil v divočině dlouhých devět let jako asistent vědecké jednotky. Zjistil, že tyto přírodní ekosystémy jsou vysoce efektivní a jejich výnos je naprosto nesrovnatelný s dnešní zemědělskou produkcí, preferující převážně trend monokultury. Jádro problému spatřoval jednoduše v tom, že "moderní zemědělství není systém založený na produkci potravin, ale na produkci peněz."

Doporučení filmu - Rande na slepo (2017)

13. září 2017 v 20:11 | Amálka |  > Oblíbené filmy, knihy..
Včera jsem shlédla strašně roztomilý německý gastro film, který rozhodně musím doporučit! Jako milovník gastronomie a filmů podle skutečných událostí jsem z něj byla úplně unesená. Navíc hlavní hrdina jménem Saliya je děsný sympaťák na kterého je radost pohledět, nechybí vtip ani špetka romantiky. Snímek vypráví dojemný životní příběh mladíka, který už od dětství vášnivě sní o práci v luxusním pětihvězdičkovém hotelu, ale do cesty se mu náhle postaví nepřekonetalná životní překážka. Saliya se ale svých snů vzdát nehodlá a rozhodne se navzdory nepříznivému osudu bojovat. Je až k neuvěření, čeho všeho je člověk schopen, pokud si jde cílevědomě za svým a nepřipouští si vůbec možnost, že by něco nešlo. Film je plný naděje a nese krásné poselství, které bych nejlépe vystihla příslovím "když někdo nechce, je to horší, než když nemůže."

Asi hlavním důvodem, proč se mi snímek tak líbil je fakt, že na střední škole jsem měla sny úplně stejné jako hlavní hrdina, ale nejspíš bych se jich v podobné situaci vzdala. Takže Saliyo - klobouk dolů, máš můj obdiv! O to víc jsem teď vděčná, když si uvědomím, že se mi nic takového nestalo a mohla jsem si je splnit celkem snadno. Hodnocení ČSFD je 75%.

Trailer v češtině:

Trailer prozradí sice hlavní zápletku, ale jinak nic zásadního, takže si ho klidně si ho pusťte

Zajímavost: film byl natočený podle knihy, ve které sám Saliya Kahawate vtipně popsal svůj životní příběh. Knihu si určitě časem seženu a přečtu.

Sedmihorské léto - HAPPY FACES FESTIVAL

13. září 2017 v 16:16 | Amálka |  > Výlety
Poslední srpnový víkend jsem vyrazila do Sedmihorek u Turnova, abych si mohla na letní scéně slavnostně užít konec léta. Společnost mi dělaly nejen moje internetové kámošky, ale taky úžasný a nezapomenutelný Michael Patrick Kelly! :) Jelikož nemám moc ráda velké davy, toto byla akce přesně pro mě! Klidná, komorní, prostě v kruhu přátel.

Scéna byla maličká, max. pro pár set fanoušků a počasí vyšlo naprosto perfektní

Jak to dopadlo s malými morčíky?

20. srpna 2017 v 23:14 | Amálka |  > Domov a rodina
V tomto dnešním příspěvku navazuji na červencové články, týkající se přírůstků do naší morčecí rodinky. Asi každý chovatel, který měl někdy v životě možnost radovat se z mláďat potvrdí, že je to naprosto báječný pocit a taky velká zodpovědnost. Je to trošku jako tvořit nový život spolu s těmi zvířátky, které chováte, protože vy jste ten, kdo o jejich osudu rozhoduje. A je úplně jedno, jestli jde o rybičky, morčátka, psy ap. (vyjma naší fenky Betyny, ta si o tom rozhoduje zásadně sama, potvora :)


Broskvová kynutá buchta s drobenkou

20. srpna 2017 v 16:52 | Amálka |  > Amálka za plotnou
Minulý týden nám na zahrádce dozrála spousta slaďoučkých, šťavnatých broskví, tak jsem z nich udělala opravdu výbornou buchtu. Kynuté těsto a já se zrovna moc nemilujeme, protože se mi jen málokdy povede na jedničku. Tentokrát to ale dopadlo supr čupr, tak jsem měla opravdu radost :) A po buchtě se jen zaprášilo.


Domácí polévkové nudle, základ rodinného štěstí :)

10. srpna 2017 v 16:01 | Amálka |  > Amálka za plotnou
Poctivý vývar se bez domácích nudliček prostě neobejde. Vždycky mě překvapí, jak se lidé dokáží pachtit x hodin s dobrou polévkou a nakonec ji naprosto sejmou tím, že do ní hodí kupované nudle. A nejen, že to! Někteří experti jsou schopni je do polévky i zavařit, a tím ji celou dokonale zakalit. Navíc vývar se zavařenými nudlemi se velice rychle kazí.

A přitom není nic jednoduššího, než vzít trošku hrubé mouky a 1 vejce (popř. špetku soli) a nudličky si připravit. Takhle jednoduché to je. Pro mě je to navíc relax a skvělý způsob, jak si při vyvalování procvičit ruce. Taková malá posilovna. Zjistila jsem, že pěkně zabalený skleňák s nudlemi je taky výtečný dáreček! Perfektně funguje jako malá pozornost, když přijdete třeba k někomu známému na návštěvu. Lidi je totiž vesměs milují, ale zároveň jsou zdechlí je sami připravovat :)

O temnotě, před kterou se třesou i Andělé

O víkendu se mi zdál sen, na který nemohu zapomenout. Nejsem si vlastně tak úplně jistá, zda šlo opravdu o sen. Byl děsivý, ale zároveň v něm bylo cosi zvláštního, pro co nemám slova. Něco v tom smyslu, že to, co se má stát, to se stane... Raději jsem si ho ani nezapisovala a chtěla na něj zapomenout, ale dnes ráno jsem na blogu Alue objevila článek a u jednoho z úryvků jsem zůstala jako opařená. Cituji:

O temnotě, která obklopila lidi na západě díky jejich oddanosti starobylým bohům temnoty, jsme mluvili mnohokrát, ale v souvislosti s těmito posledními událostmi, ke kterým dnes dochází v Babylonu, by se celý svět měl skutečně třást hrůzou. Protože podle všech pramenů tito krutí démoni naší starobylé historie mohou být v důsledku skutků Američanů opět na nás všechny vypuštěni."
Ale věřit tomu nemusíte, dodává tm.

,,Neboť i za starobylých časů se těchto děsivých pánů temnoty báli i samotní andělé, a protože k válce s íránskými Peršany, která bezpochyby způsobí nejděsivější válku ze všech, dojde brzy, je dobré si vzpomenout na slova Daniela (10:20) týkající se této nejstrašnější nestvůry."

Já tyhle články od tm zpravidla nečtu, ale dneska jsem nevím proč, jsem udělala výjimku. A bylo to, jako trefa do černého! Nevím přesně jak, ale ten článek a můj "sen" spolu souvisí. V textu i použitých obrázcích jsem našla i další indicie, které mi to potvrzují.

Hudební inspirace II.

31. července 2017 v 9:25 | Amálka |  > Hudba a zpěv
V tomto krátkém příspěvku přidávám pár skladeb, které ráda poslouchám. Každá je úplně z jiného soudku, třeba to někoho inspiruje ;)

První skladba je od tří nadaných členů americké hudební skupiny The piano guys, ze které přímo dýchá radost ze života. Moc pěkný klip a příjemná hudba na poslech.


Druhá skladba je sice poněkud ponurá a závěr klipu bych si rozhodně představovala jinak, ale nemůžu si pomoct - prostě se mi strašně líbí! Možná mě fascinuje ten nadpozemsky krásný hlas a půvab Eurielle, který Vás doslova vtáhne a přenese do jiného světa, nebo mě snad upoutalo to skvostné vykreslení mýtu v klipu? Nejspíš obojí.

Pečené papriky a jejich variace

27. července 2017 v 21:23 | Amálka |  > Amálka za plotnou
Kam moje paměť sahá, pečené papriky vždy patřily k mým nejoblíbenějším pokrmům. Jedna z prvních vzpomínek na ně, sahá do období mého dětství, když jsme jako rodina jezdili k příbuzným na venkov kdesi k Teplicím. Znáte to, takové ty víkendové rodinné akce - rodiče, děti a všemožné zvířectvo. Vždycky, když si vzpomenu na tohle skvělé období mého života, vybaví se mi moje sestřenice, zahradní vanička s ledovou vodou, veliká houpačka na ořešáku, výlety na smeťák, spaní v podkroví, rodiče obveseleni alkoholem, místní erární pes Hovnivous a v neposlední řadě vůně pečených paprik! Teta vždycky připravila spoustu výborných záležitostí k snědku a mísa s paprikami mezi nimi nikdy nechyběla. Dokud jsme neměli vlastní chalupu, jezdili jsme tam často a já se vždycky nejvíc těšila na ty papriky :-D Tak tolik ke vzpomínkám...

Tento článek píšu hlavně proto, že jsem je měla zrovna dneska k večeři a tohle všecko se mi vybavilo. Navíc momentálně je to sezónní záležitost, a tudíž chutnají úplně nejlíp a navíc jsou super levné. Stačí úplně obyčejné bílé papriky na lečo, které teď pořídíte doslova za pár kaček. K tomu půlka cibule, kapka octa, pánvica a ohřev, papírový sáček a toť vše! U tohoto jídla je fajn, že nenaděláte žádné nádobí :)


Malá morčátka - foto a video

21. července 2017 v 13:48 | Amálka |  > Domov a rodina
Dneska jsem morčátkům čistila kotec a nedalo mi to, abych neudělala pár fotek. Malé jsem musela přechodně přendat do erární klece a mamču Monču jsem zatím vypustila vyběhnout ven do travičky. Byla chudák celá nervózní, že nemá prcky u sebe a pořád na ně cosi kvíkala. Mazlíkům se nejřív pózovat moc nechtělo, ale jakmile dostali čerstvou travičku a zjistili, že jim nic nehrozí, tak se zase hned otrkali a začali si hrát. Tráva - tunel - šup do misky a zase tráva :)


Další články


Kam dál