❤️ Naše svatba ❤️

Včera v 13:41 | Amálka |  > Domov a rodina
Dost jsem přemýšlela jestli dát na blog nějaké foto ze svatby nebo radši ne, ale nakonec jsem se rozhodla, že Vás o to neochudím :) Obřad byl v sobotu u nás doma na zahrádce, počasí nádherné a vůbec celý den byl jako z pohádky. Ženich měl na sobě svůj valašský kroj, já jsem si natajňačku šaty ušila ještě před rokem v Olomouci. Nutno dodat, že mi dost pomáhala jedna šikovná švadlenka a lidový opasek mi vyšila úžasná slečna Folková ze Slovenska, která mi i poradila s účesem.
 

Svatba už není v módě

17. srpna 2016 v 10:39 | Amálka |  > Moudra, nápady a jiné
Pohled na svatbu se v posledních letech změnil. Dřívěší nutnost, se dnes stala zbytečností. Lidé jsou individuálnější a bojí se splývat jeden s druhým. Chtějí sice vztah, ale zároveň si chrání to své. "Ano, budu s Tebou žít, ale musíš mě nechat být sám sebou." Pravděpodobně jste to už slyšeli a možná to i berete za své. Dovolte mi tedy k tomu dodat "CO JE TO SAKRA ZA BLBOST?" Člověk tím v podstatě říká, že chce být s partnerem, ale zároveň i sám-sebou. To jsme už tak doplantaní, že ani nevíme, co vlastně chceme? Lidi totiž chtějí všechno a přitom se brání čehokoli vzdát. A tak to pak dopadá tak, že namísto přirozeného dávání a přijímání, se v partnerství většina párů dopouští energetického upírství a svádí nekonečné boje o energii.

Ptáte se proč? Lidé se totiž bojí změny. Jsou vystrašení, co bude, když se plně odevzdají a ztratí tím část sebe. Co když to už nebude moje staré Já? Co mi zbude, když se rozejdeme? ... Je to uzavřený kruh, protože jak můžete očekávat, že něco dostanete, když nejste ochotni cokoli obětovat? Připomíná mi to situaci - jedete na kole, ale jednou nohou šlapete a druhou zároveň brzdíte. Myslíte si, že se nějam dostanete, ale ve skutečnosti stojíte na místě. Lze si to různě omlouvat, vymýšlet tomu lepší názvy, ale jádro zůstává stejné - STRACH, opak lásky. Lidé dnes často zapomínají, že energii nemohou nikdy úplně ztratit, ale pouze transformovat. Ano, Vaše staré se sice trvale změní, ale možná v něco mnohem krásnějšího a silnějšího - totiž v "My".

"Ztratit znamená zároveň získat!"

Vždy byla ve mně pevně zakořeněná víra, že pravým účelem svazku je posílit a usměrnit energii mezi zamilovanými. Jde o rituál, který ve Vás zůstane - pokud je myšlen čistě a nezjištně.

Jemný broskvový koláč s drobenkou

13. srpna 2016 v 15:44 | Amálka |  > Amálka za plotnou
A je tu nečekaně další článek o pečení, whohoo! Nemůžu si pomoct, ale jak je kolem mě čerstvé, zralé ovoce, jsem neustále v pozoru, připravena kdykoli nastartovat šlehač a spustit troubu :) Tentokrát jsou v hlavní roli šťavnaté, slaďoučké broskve, které nám právě uzrály na zahrádce. Nebylo jich mnoho, přesto se mi podařilo ukořistit asitak 8 kousků, abych z nich mohla upéct jemný, lahodný moučník. Recept jsem našla na internetu (zde), ale trošku jsem si ho upravila podle sebe. Vždycky, když ozkouším nějaký nový recept, který všem chutná, přepíšu si ho do deníčku, abych na něj už nezapomněla. Dříve jsem to měla různě po papírcích a spoustu z toho pak ztratila, což je škoda. No, a teď v tom mám konečně pořádek!

pozn. kdybyste se divili, co je VVplech, tak to je jedna z mých supr zkratek - V-ymazaný a V-ymaštěný :)
 


Zahradní salát

1. srpna 2016 v 17:11 | Amálka |  > Amálka za plotnou
Zahradní salát, to jest pro mě salát ze zahrádky. A není nic lepšího, než když máte možnost vyjít před dům, dát se směrem k záhonku a vybrat si z něj právě to, na co máte zrovna chuť. Pak už jen střídavě otrháváte jeden kousek do mísy a jeden šup do pusy :)


Borůvkový koláč se srdcem

1. srpna 2016 v 9:50 | Amálka |  > Amálka za plotnou
Tento koláček není příliš sladký, ale zato je příjemně křehký a křupavý. A když navíc vrch moučníku ozdobíte srdcem ze zbytků těsta, jistě někoho doma potěšíte :)


Oblíbené gastro-filmy

22. července 2016 v 12:42 | Amálka |  > Oblíbené filmy, knihy..
Kromě filmů o koních, o kterých se zde už zmiňovala, ještě naprosto zbožňuji snímky o vaření, jídle, pití ap., kterým se budu věnovat v dnešním příspěvku. Jsem přímo sběratel! Pokud zde nějaký film nenajdete, bude to nejspíš proto, že se mi nelíbil. Existuje totiž jen velmi malá pravděpodobnost, že bych nějaký neznala ;)

1. Vrchní, prchni (1980) - 86% čsfd a 136 nejlepší film!
Myslím, že existuje jen málo Čechů, kteří neviděli tuto humorem nabitou komedii Zdeňka Svěráka s Josefem Abrhámem v hlavní roli. Nejen, že jde o kvalitní českou klasiku, protknutou humorem a špičkovými hereckými výkony, ale navíc ještě s originální jednoduchou zápletkou, která zaujme stejně jako pobaví.

AC - rozloučení

21. července 2016 v 15:14 | Amálka |  > Deníček astrálního cestování a lucidních snů
21. 7. 16 čtvrtek
Ráno jsem cítila, že je u mě v pokoji přítomna zlá energie. Dříve, než jsem ale stačila cokoli podniknout, přišel atak. Na zlomek vteřiny temná bytost dokonce ovládla moje tělo, nicméně hned se mi ji podařilo zase vypudit. Zavolala jsem na pomoc světlé energie a snažila se zvýšit svoje vibrace tak, aby na mě už ta potvora nemohla. Za moment bylo po všem a já si uvědomila, že můžu ven z těla. Byl to takový ten magický moment po probuzení, který je škoda nevyužít. Ihned jsem věděla, co chci udělat, jakoby to setkání bylo předem připravené. Někdo na mě na zahradě čekal a na mě teď bylo jen vstát a jít se tam podívat. Tentokrát vše bylo mimořádně reálné, úplně stejné, jakoby se to odehrávalo v hmotě.

Naše slepky

19. července 2016 v 22:27 | Amálka |  > Domov a rodina
"Ten kdo trvdí, že slepice jsou hloupé, ten jim jen nerozumí."

Naše pipinky už pěkně vyrostly! V polovině května to byla ještě maličká kuřátka, která se vešla akorát tak do dlaně, ale teď jsou z nich skoro hotové slepičky. Rostly jako z vody a z patnácti jich přežilo 14, což je podle mě fakt úspěch. K naší smůle z nich je větší polovina kohoutků, takže si je bohužel nemůžeme nechat, protože by se rvali. Takže holky zůstanou na vajíčka, kluci musí na pekáč.


Ono se řekne "domácí drůbeží", ale jak to člověk piplá od malička, pak na to nemá nemá ani chuť. Představa byla holt trošku jiná než realita. Teď vlastně nemluvím ani tak o sobě, protože já maso (vyjma ryb) nejím, ale spíš o příteli. Stará se o ně s velkou péčí, co večer si s nima chodí pravidelně dávat fajku, někdy i toho lahváčka a občas s nima dokonce i usne v přístřešku. No, i já tam vlastně jednou spala a bylo to fajn. A jak jsme si je ochočili, chodí všude za námi, nechají se drbat, v pohodě skočí na nohu nebo večer i na rameno a klidně třeba i zalomí. Zavrtají si hlavu do vlasů a normálně chrápou :)

Kinotip - Tohle je náš svět

12. července 2016 v 14:53 | Amálka |  > Oblíbené filmy, knihy..
Dneska jsem shlédla trailer filmu, který mě velmi zaujal a rozhodně si ho nenechám ujít! Bývale by mi stačilo, že v něm hraje úžasný Viggo Mortensen, ale když se tu navíc sejde zajímavá zápletka a krásné prostředí, nemá to chybu. Premiéra v kinech je od 14.7.2016.

Stručný popis filmu z CSFD:
Hluboko v lesích mimo civilizaci vychovává svérázný a charismatický otec (Viggo Mortensen) svých šest dětí podle vlastních představ. Jejich život připomíná letní tábor v ráji, plný neotřelých pravidel a her. Dokud nepřijde zpráva, která všechno změní. Začíná překvapivá a zábavná cesta, při které jsou zásady této volnomyšlenkářské rodiny vystaveny zkouškám našeho světa.

Trailer:


Včelky jsou doma

6. července 2016 v 11:07 | Amálka |  > Domov a rodina
Bylo už navečer, když jsem si připravila dobrou večeři a chystala se sama příjemně vegetit. Zalezla jsem si do pokroví, pustila si po dlouhé době film, před sebe tác s grilovanou zeleninou a zrovna ve chvíli, když se ozval ten nejkrásnější zvuk na světě (zasyčení lahváče), někdo stisknul na brance zvonek. "No to si snad ze mě děláte...!" V první chvíli mě napadlo, že se schovám pod peřinu a ani se nehnu, ale nakonec jsem se přece jen s nevolí přinutila. Nečekané návštěvy a vůbec jakékoli narušení vlastních plánů nemám ráda. Tentokrát jsem ale výjimečně byla :) U branky stála totiž známá ze vsi a povídá "Ahoj Klári, chceš ještě ty včely?" Vykulila jsem oči. "Jako fakt?" Rozmrzelost bleskově vystřídalo nadšení a ihned jsem přikývla. Úl mi leží už poměrně dlouhou dobu doma, ale jeho obyvatele pořád jaksi postrádám. Včelky mám sice už nějakou dobu slíbené, ale i přesto, že se jindy rojí o sto šest, letos nic. "Super", povídá Lenka "volal mi známý, že se mu na zahradě usadil roj a potřebuje ho sundat. Najdi nějakou starou záclonu a jedeme. Za čtvrt hoďky u mě, ok?" Přikývla jsem a šla rychle pobalit věci.

Další články


Kam dál