Andělská komunikace

24. září 2014 v 11:21 | Amálka |  > Moje zážitky s nehmotnými bytostmi
8/2014
Rozhodla jsem se navázat kontakt s jednou konkrétní andělskou bytostí, a tak jsem si naplánovala úkol pro příští astrální cestování. Hned při první příležitosti jsem se pak o setkání pokusila. Jakmile jsem byla mimo tělo, zkusila jsem techniku otevírání dveří. Nejdřív jsem zavolala na anděla jeho jménem (Seraphiel) a pomalu otevřela dveře z chodby do kuchyně s očekáváním, že se za nimi objeví. Vešla jsem pomalu dovnitř, ale nikdo nebyl ani tam, ani vedle v obývacím pokoji. Sotva jsem začala přemýšlet, že zkusím jinou techniku, abych neztratila koncentraci, uslyšela jsem v chodbě zvláštní, nezvyklý zvuk. Prvotní leknutí vystřídalo vzrušení, že se konečně něco děje a bez váhání jsem se tam rozběhla.


U dveří do chodby jsem se v úžasu zarazila a zůstala chvíli hledět na velkého černého havrana, který právě přistál na zemi. "Wow, teda páni!", napadlo mě. Nastavila jsem mu nadšeně ruku, pták zamával křídly a než se pořádně usadil, trošku mi oplácal obličej a poďobal ruku zobákem. Pamatuji si, že měl u zobáku lehce rozčepýřené peří. Šla jsem s ním pomalu do obýváku, hladila ho po peří, tiše na něj mluvila a přemýšlela o tom, jak se tam asi vzal. Téměř ve stejném okamžiku ke mně přišla i odpověď. V hlavě se mi vynořila myšlenka, že je to znamení a havran byl poslán jako připomínka důležitých věcí v životě.

Pozn. havran je hlavně symbolem ochrany a osobní transformace. Dále může znamenat léčení nejhlubších niterných problémů, střet se svými strachy, zasvěcení do nové profese, ochranu, uvědomění si faktu, že bez temnoty by nebylo světla.

Asi po týdnu od astrálního zážitku jsem se ráno převalovala v posteli a rozhodla se navázat kontakt s andělem znovu. Zkoušela jsem se naladit na jeho energii, on se mi ale neukázal. Místo toho přišel nutkavý, silný pocit zavřít oči a soustředit se na to, co uvidím. Dlouho jsem tedy neváhala a oči zavřela. Uvolnila jsem se a zároveň zůstala bdělá, abych neupadla do spánku. Obrazy se začaly ujasňovat. Nejprve jsem se na ně dívala zpovzdálí a pak i očima zúčastněného. Byl to silný zážitek, ale protože taková směs vizí, pocitů a symbolů, kterou jsem viděla a cítila, dává smysl především tomu, pro koho je určená, nebudu ji dál rozvádět.

Když jsem pak plná zážitků otevřela oči, zůstala jsem ještě ležet, protože jsem byla příjemně zrelaxována a naladěná. Rozostřila jsem zrak a dívala se proti bílé zdi, na kterou dopadalo ranní slunko. Trvalo mi pár minut, než se mi podařilo uvidět jemné mihotání Seraphielových vibrací. Anděl měl nádhernou jemně modro-zlatou barvu a zářil jinak než můj ochránce. Bylo to jako pohlazení po duši, i přesto, že kontakt byl dost vzdálený. Měl jemnou, pro mě sotva postřehnutelnou energii, která přicházela v pravidelných kruzích, které mnou v krátkých časových intervalech procházely. Vždy začínaly od malého, postupně se rozrůstaly, až se postupně rozplynuly. Bylo to podobné, jako energie na nedotčených, čistých místech v přírodě, kde působí silové pole. Viděla jsem také všude kolem sebe jemné modré zářivé jiskřičky a jejich shluky. Jak mnou procházela energie, přicházely zároveň i různé pocity. Pochopila jsem, že toto je způsob, jakým anděl pravděpodobně komunikuje - pocitově. Snažila jsem se proto mít pořád co nejčistší prázdnou mysl, abych mohla vše co nejlépe vnímat.

Je veliká škoda, že tento způsob komunikace lidé všeobecně moc neuznávají, protože svým pocitům moc nevěří. Proto pak také docházejí k závěru, že si něco namlouvají. Pocit je ale kolikrát silnější a konkrétnější než spousta slov…

I když jsem naprosto jasně cítila jeho přítomnost, svou podobu mi hned neukázal. Do hlavy mi vkládal různé představy a myšlenky a na chvíli jsem měla nutkavou potřebu představit si sama různé podoby, které by rezonovaly s jeho energií. Jak jsem začala probouzet svou vlastní obrazotvornost, najednou se oproti mně za kruhy objevila postava, která byla z velké části zahalená v modrém oparu. Pamatuji si jen zajímavou čelenku obepínající světlou zářivou hřívu, která mi připomínala jakousi spletenou královskou korunu.

Pak už mě velmi bolely oči, tak jsem je na chvíli zavřela a soustředila se. Vynořily se opět různé myšlenky a pocity, které jsem si později interpretovala vlastními slovy.

Zážitek s touto krásnou, láskyplnou bytostí ve mně zanechal hluboký dojem, že jsem se ho pokusila přenést i na papír. Znovu jsem si uvědomila, jak je vše v tomto světě úžasně propojené, a že pokud se rozhodneme sledovat znamení, které nám jsou posílána, můžeme se mnohému naučit. Náš život pak bude o to plnější a pestřejší. Opět jsem se také utvrdila v přesvědčení, jak je moc důležité důvěřovat svým pocitům a poznala, že každá bytost má svůj vlastní způsob komunikace, kterému je třeba se přizpůsobit a nebrat anděly jako něco od nás odděleného.

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Honza Honza | E-mail | 24. října 2014 v 13:17 | Reagovat

Zdá se mi, že z obrázku něco pozitivního vyzařuje:) Je to možné? Dlouho jsem se na něj díval, působí příjemně, relaxačně.

2 Amálka Amálka | Web | 25. října 2014 v 13:06 | Reagovat

Ano, říkalo mi to více lidí, děkuji:). Při jeho kreslení jsem se snažila co nejvíce soustředit na energii Seraphiela, takže část jeho energie z obrázku s velkou pravděpodobností opravdu vyzařuje...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama