Astrální výlety k moři II.

14. října 2014 v 19:29 | Amálka |  > Deníček astrálního cestování a lucidních snů
10/2014
Večer jsem se rozhodla, že bych ráno mohla podniknout nějaký další astrální výlet. Zapomněla jsem si ale úplně udělat nějaký konkrétní plán. CHYBA! Jen jsem si řekla, že pokud se mi to podaří, vyrazím třeba zase k moři, toť vše. I když bylo cestování nakonec velmi zdařilé, příště tohle rozhodně takto nepodcením.

ŠPANĚLSKO - NEZNÁMÁ PLÁŽ
Ráno jsem se vzbudila a hned využila těch prvních pár vteřin po procitnutí. Jakmile jsem byla mimo tělo, napadlo mě, co teď? Nevěděla jsem vůbec co dělat. Byla jsem ve svém pokoji, tak jsem šla do kuchyně a snažila se zavolat kamarádku. To se mi nepovedlo, tak jsem zavolala na svého anděla. Přede mnou se objevilo tmavě modré zářivé světlo a já k němu napřáhla ruku. Ve stejném okamžiku, kdy mi došlo, že ztrácím koncentraci mě to hodilo zpátky do těla. Naštěstí se mi hned rozsvítilo a já si vzpomněla, že chci přece k moři! Vykulila jsem se tedy znovu, mimochodem udělala jsem asi pět kotoulů, zavřela oči a přála si být u moře. Když jsem ale oči znovu otevřela, stála jsem ke svému velkému překvapení pořád v pokoji. Sakra, musím to zkusit jinak, napadlo mě. Vzpomněla jsem si na teleportační techniku ze 7 knihy Anastasie, velmi ji zjednodušila a použila. Představila jsem si a uvědomila celé moje tělo a pak jsem si vizualizovala znovu sebe samu v jiném prostředí. Nohy se mi boří do písku, slyším šumět moře…



Otevřela jsem oči a s radostí se nadechla ranního čerstvého mořského vzduchu. Bylo ještě šero a já stála po lýtka ve vodě. Jemné vlnky mi omývaly nohy. Nebylo moc vidět, tak bylo těžké určit, kde asi jsem. Okolí se zdálo úplně obyčejné, nijak výjimečné - malá hnědá pláž a kolem nějaké nánosy kamenů. Za mnou jsem si všimla dvou mladých lidí, kteří mluvili česky. Zeptala jsem se jich, kde jsem, ale kluk se mi jen vysmíval a řekl "u moře ne?". Vykašlala jsem se na to, že je to poněkud trapné a zeptala se znovu. "Alespoň mi prosím řekněte v jaké jsem zemi, nemám vůbec šajn." Kluk se pousmál, myslel, že si dělám srandu, ale holka mi nakonec s ironií v hlase a nadzvednutým obočím odvětila "Španělsko". Chvíli jsem se máchala ve vodě a dělala techniky na upevnění fáze. Šla jsem dopředu a byla tam jakási hráz, na ní dva rybáři a už začínalo svítat. Vlevo ode mě se koupali 3 kluci a jeden z nich byl opravdu fešák, i přesto, že byl celý zrzavý. Plaval ke mně, ale já začala ztrácet zrak. I když jsem si třela ruce, snažila soustředit na detaily, nepodařilo se mi ho obnovit. Najednou byl kluk u mě a flirtovným hlasem se mě zeptal "ty jsi mi něco chtěla říct?" Mě to přišlo celkem komické, a protože jsem věděla, že jsem ve fázi, dovolila jsem si "jo, že jsi fakt kořen, ale právě teď Tě bohužel vůbec nevidím." Kluk se zasmál a nabídnul mi, abych si s ním zaplavala. Já se ale začala více soustředit na sebe a na navrácení zraku. Fázi jsem prohlubovala pomocí techniky zesílení smyslového vnímání.

ITÁLIE - MĚSTO MANAROLA

Když se mi zrak konečně podařilo znovu otevřít, všimla jsem si, že jsem úplně na jiném místě. Stála jsem kovového u zábradlí a přede mnou byly na skále různě barevné domy. Vypadalo to v ranním slunku famózně. Zeptala jsem se kolemjdoucí, kde to jsem, ale ona mi odvětila "non capisco". Italsky trošku umím, tak jsem se jí začala ptát po jejím, ale on hrozně spěchala. Jako pravá Italka vehementně gestikulovala, ukazovala na hodinky a pokřikovala "scusa". Víc jsem ji tedy neobtěžovala a raději se začala soustředit na vyhlídku. Nejprve jsem se podívala na své ruce a řekla si již odzkoušenou poučku "Tenhle svět je mnohem reálnější, než ten, který znám" a když se začaly barvy rozjasňovat, kochala jsem se výhledem a snažila zapamatovat detaily. Takové krásné, barevné město jsem tedy ještě nikdy neviděla a napadlo mě, jestlipak existuje i v reálu. Dívala jsem se na různě barevné domky a převažující červenou barvu, na velkou skálu nad městem, na malé molo vlevo a pár loděk nedaleko něj. Moře bylo krásně modré a za městem byla růžová záře. Bylo zvláštní, že ve vzduchu byla čerstvost rána a scenérie vypadala jako při západu slunce. Kdo ví…

(pozn. ráno jsem na internetu to město opravdu našla. Je v Itálii, jmenuje se Manarola a já vůbec nevěděla, že existuje. Vypadá, až na pár malých detailů úplně stejně, jako to, co jsem viděla ve fázi)


ITÁLIE - BOLOGNA
Fáze byla hluboká, dost dlouhá a mě blesklo hlavou, že pokud chci ještě zůstat, musím být akční. Zavřela jsem tedy znovu oči a chtěla být v centru tohoto města. Když jsem je znovu otevřela, ocitla jsem se na docela velikém, rozhlehlém náměstí, kde převažovaly cihlové stavby. Jsem rozhodně v jiném městě, pomyslela jsem si. V jednom z podloubí jsem slyšela dva pány, jak se o něčem hádají a jeden z nich vyslovil "Bologna". Ano, to by odpovídalo! Na náměstí jsem tu sice nikdy nebyla, ale alespoň jednou za rok tudy projíždím. Prohlédla jsem si tedy trochu náměstí, zajímavý kostel, a pak jsem už ztratila pozornost a šup zpátky do těla.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dana Dana | 16. října 2014 v 13:45 | Reagovat

Moc hezký inspirativní zážitek i obrázky. Také se snažím už nějakou dobu astrálně cestovat, ale povedlo se mi to částečně zatím jen dvakrát. Vždy uvolním třeba jen končetiny, ale nikdy ne celé astrální tělo od fyzického. Určitě se podívám na tu příručku, co doporučuješ v úvodním článku. Ahoj a těším se na další zážitky! :-)

2 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 21. října 2014 v 12:02 | Reagovat

Tyjo, já tohle tak obdivuju :) O astrál jsem se pokoušela, ale u toho tak nějak i zůstalo.

3 Honza Honza | E-mail | 24. října 2014 v 13:12 | Reagovat

Nádhera! Taky se mi bohužel ještě nepovedlo, ale zkouším. Snad se časem zadaří:)

4 Amálka Amálka | Web | 25. října 2014 v 13:14 | Reagovat

[1]:[2]:[3]: děkuji a držím Vám pěsti:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama