Astrální výlety k moři I.

3. října 2014 v 19:53 | Amálka |  > Deníček astrálního cestování a lucidních snů
Už delší dobu jsem měla v plánu podívat se v astrále k moři. Nechtěla jsem ale jen tak někam, nejvíc mě lákaly bílé pláže Dominikánské Republiky, kde jsem sice nikdy nebyla, ale stránky cestovních kanceláří mám zmapované natolik, že si umím živě představit, jak to tam asi vypadá. Pokusů bylo hned několik a tuším, že to nebyly moje poslední, protože na tu mojí vysněnou pláž jsem se stále ještě nedostala.

4/2014 SANTO DOMINIGO
Hned po výstupu z těla jsem zavřela oči a vizualizovala si bílé pláže a zelené palmy. Když jsem je znovu otevřela, byla jsem ale k mému velkému překvapení úplně někde jinde - uprostřed velkého, rušného města. Fáze nebyla moc stabilní, tak jsem rychle vyletěla nahoru, abych se rozhlédla a zjistila, jakým směrem je moře. Hned jak jsem byla ve výši domů, uviděla jsem ho napravo ode mě. Myšlenka mi hlavou proběhla tak rychle, že jsem se ani nenadála a stála jsem na malé plážičce.


Bylo ještě šero a ve vzduchu jsem cítila takovou tu ranní svěžest. Podívala jsem se dolů na zem a pláž nebyla vůbec bílá, ale klasicky světle hnědá. Když přišla větší vlna, tak jsem jí popoběhla vstříc, abych ucítila chlad na nohou. Voda byla příjemně teplá, tak jsem neváhala a se rozběhla kupředu, abych smočila celé tělo. Pak mě napadlo vodu ochutnat, jestli ucítím slanost, ale nic. Nechápu. Možná to bylo tím, že už se fáze pomalu rozpadala, nebo tu snad chybí chuť? Ještě to odzkouším. (pozn. hned v příští fázi jsem se přesvědčila, že ve fázi chuť nechybí)

Druhý den jsem se podívala na obrázky na internetu, a to město vypadalo, úplně jako Santo Dominigo. Šíleně moc baráků naplácaných na sobě, vysoké věžáky a malé hnědé plážičky, které jsou vidět až těsně u pláže, kvůli velikosti domů. Příště si raději zkusím všimnout nějakého detailu či nápisu.

4/2014 BÍLÁ PLÁŽ U HOTELU
Ráno jsem se probudila ze snu a využila těch pár sekund těsně po spánku a vykulila se ven. Byl krásný slunný den, tak jsem šla k oknu. Napadlo mě vylétnout ven a stalo se. Protože ale byla fáze dost podobná realitě, nešlo mi létat do výšky a za chvíli to byla nuda a koplo mě to zpátky do těla. Ihned jsem si vzpomněla, že chci vlastně k moři a zkusila úplně poprvé naprosto jinou techniku. Bylo to takové spontánní, nikde jsem to nevyčetla. Nevykulila jsem se z těla jako vždy, jen jsem si v těle sedla, zavřela oči, vztyčila obě ruce vpřed a ukázala ukazováčky směrem dopředu. V hlavě jsem měla úplně prázdno, kromě jednoho velkého přání. Chtěla jsem k moři!!!

Když jsem znovu otevřela oči, polilo mě šílené vedro a do očí mi svítilo silné, polední slunce. Bylo snad čtyřicet stupňů celsia a já se ocitla na bílé pláži. Přede mnou bylo průzračné, modro zelené moře. Měla jsem z úspěchu neuvěřitelnou radost. Když jsem se porozhlédla kolem, zjistila jsem, že jsem na malé, nicméně pěkné plážičce před luxusním hotelem, vedle kterého byly apartmány se žlutými okenicemi. Chtěla jsem přečíst nějaký ten nápis, ale všechny mi připadaly nečitelné. Když jsem si místo trošku prohlédla, napadlo mě, že nesmím ustrnout, aby mě to nevrátilo zpátky. Udržení stabilního stavu vyžaduje neustálou aktivitu.

Vrhla jsem se tedy do průzračné vody, ochutnala jí a byla parádně slaná, až jsem se zašklebila. Pak jsem přede mnou uviděla ve vodě jednu mojí známou, tak jsem za ní doplavala a ptala se jí, kde to jsme. Ona si nemohla ale na název vzpomenout a jak se snažila ho dát dohromady, fáze se začala postupně rozpadat a já se ocitla zpátky v těle. To moře bylo ale SKVĚLÉ! Příště se musím více věnovat prohlubování stavu. Když to totiž dělám, jsem schopna zůstat v astrále i 15 minut, dneska mi to trvalo maximálně 3 minuty naprosté vědomé reality, což je dost málo. No, alespoň jsem se po ránu parádně vykoupala.

5/2014 ZVLÁŠTNÍ SETKÁNÍ
Měla jsem velmi nestabilní, naší hmotné realitě vzdálenou, létací fázi. Zrovna svítalo. Doletěla jsem kousek od pobřeží k takovému mini ostrůvku s apartmánem a dvě holky tam brnkaly duet na kytaru. Ta písnička byla krásná a tak jsem si nad hladinou zatančila. Chvílema jsem se dotkla hladiny nebo se nad ní zatočila. Když děvčata dohrály, začaly si spolu anglicky povídat. Přiletěla jsem k nim a říkám, že to bylo pěkné a kde to vlastně jsme. Jedna z nich se začala smát a ptá se té druhé, jestli to taky slyšela, že měla zrovna halušku. Druhá nic neslyšela. Najednou mi to došlo! Já se tu snažím a oni mě nevidí! Řekla jsem něco dalšího a plácla do vody. Začaly se smát obě, protože mě slyšely, ale neviděly. Jedna z nich pronesla - "to je nějaká skrytá kamera nebo co?" To mě už rozesmálo taky, a protože jsem ztratila pozornost, vrátila jsem se expresem zpět.

9/2014 - MOŘE U MĚ V POKOJI
Ležela jsem na posteli a uvědomovala si, že mohu ven. Z těla jsem se ale nevykulila a místo toho jsem si představila, že ležím na moři a splývám s vodou. Za chvíli jsem kolem sebe ucítila chladnou vodu, která mě lehce nadnáší a vlnky se mnou hází sem a tam. Když jsem ale otevřela oči, nebyla jsem k mému překvapení uprostřed moře, ale stále ve svém pokoji, kde byla krom nábytku spousta vody! Přišlo mi to hrozně vtipné a začala jsem se houpat podobně, jako když si děcka hrají ve vaně a voda stříká všude kolem. Byla to skvělá zábava, a přitom všem jsem si plně uvědomovala, že zatímco moje astrální tělo řádí a užívá si moře v pokoji, moje fyzické nehybně leží v posteli. Skvělý zážitek!

Moje vysněná pláž...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Honza Honza | E-mail | 24. října 2014 v 13:08 | Reagovat

Astrální zážitky čtu na těchto stránkách nejraději. Těším se na další!!!:)

2 Amálka Amálka | Web | 25. října 2014 v 13:08 | Reagovat

Děkuji, už mám něco v záloze, tak brzy přibude další příspěvek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama