O lásce k hudbě

1. října 2014 v 14:34 | Amálka |  > Hudba a zpěv
Hudba a zpěv tvoří nedílnou součást mého života...

Už od malička miluji zpěv a trochu hraji na pár hudebních nástrojů. Vždy jsem toužila učit se hrát na klavír, protože jeho zvuk naprosto zbožňuji a uklidňuje mě, ale tento sen stále čeká na své uskutečnění. Chodila jsem tedy od malička do sboru, hrála jsem na flétnu, zájmově na foukací harmoniku a později na kytaru, což mi vydrželo dodnes. Ráda si i venku o samotě zabubnuji. V ničem sice dodnes velmi nevynikám, ale nijak mě to ani netrápí. Pro mě je pouze důležité, že mě to stále baví. Pokud nemám po ruce žádný nástroj, prostě si zpívám různé melodie, vymýšlím si slova. Je to takový můj osobitý způsob vyjádření toho, co právě cítím a pokud jsem sama, zpívám skoro pořád - v autě, při procházce přírodou, ve vaně, při vaření… Když nemohu delší čas zpívat, mám z toho doslova absťák.


Často si i hudbu pouštím a písničky, které se mi líbí, se učím zpaměti, abych si je pak mohla sama zpívat. Je zajímavé, že mě zpravidla zaujmou pouze interpreti, kteří do své hudby dávají kousek sebe. Většinou se jedná o umělce, kteří si své skladby skládají sami, a ty jsou pak věrným odrazem jejich vlastního života. Jelikož tito lidé hudbou většinou žijí, zpravidla pak umí ke zpěvu i doprovodně zahrát na nějaký ten nástroj, což je pro mě jako posluchače úplná paráda. Dále mám ráda energické skladby, např. skotské nebo irské písně, které mě nikdy nenechají v klidu a musím si na ně zaskotačit :-). Poslední mojí srdcovkou jsou zvuky líbezné harfy.

Nejraději ze všeho poslouchám hudbu venku - u ohně, u vody, v lese nebo třeba v parku. Už od malička doslova miluji večerní dýchánky u ohně s kytarou. Hrát před ostatními se trošku stydím, takže pokud se najde jiný schopný kytarista, nemá to chybu. Jen tak sedím, pobrukuji, koukám do ohně a upeču si k tomu pár brambor. Poté, co všichni odejdou spát, se teprve ujímám kytary a brnkám si většinou až do svítání. Jen tak, pro sebe, pro okolí. Přírodní bytosti jsou vděční posluchači, kteří mě nehodnotí, neříkají, jak a co bych měla hrát a skrz hudbu mi zároveň vidí přímo do nitra. A ať už je můj výkon jakýkoli, vždy si najdou cestičku, jak mi udělat radost nazpět.

Skutečným důvodem, proč nerada hraji pro ostatní tedy možná tedy nebude ani tak stydlivost, ale spíš mi vadí neustálé hodnocení okolí. Ráda si ho poslechnu, když se písničku učím, ale ne večer u ohně. Každý z nás jsme mu vystaveni skoro pořád, při hraní chci zkrátka spíš relaxovat. Ještě vlastně ráda hraji svojí mamince, ta je v tomto ohledu téměř stejná jako nehmotné bytosti, je vděčná úplně za cokoli a nesoudí mě. Ráda také písničky píšu, protože když dám své pocity do písně, jakobych je zároveň trochu pustila ven. Skládání písní mi už několikrát v životě pomohlo překonat těžké životní etapy, aniž bych musela svými problémy zatěžovat okolí. Je to vlastně podobné jako jakákoli jiná umělecká tvorba, jen poněkud emocionálnější.


Často se mi také podaří naladit svůj sluch na tzv. "hudební kanál", jak já tomu říkám, a slyšet hudbu přímo ve své hlavě. Když se mi to náhodou podaří, vůbec mi to nepřijde jako něco těžkého, nicméně zatím mi to ani zdaleka nejde vždy, když zrovna chci. Často ale pomáhá, když si to moc přeji a poprosím o to vyšší síly. V přírodě jsem párkrát slyšela sborový zpěv a krásnou hudbu, doma nejčastěji známé i neznámé písničky od svých oblíbených interpretů nebo jemné něžné tóny, přicházející od mého ochránce na dobrou noc.

Skvělým zážitkem pro mě bylo také zpívání ve fázi (AC). Úryvek z deníčku astrálního cestování:

"Procházela jsem se mezi květinami a bylo mi hezky. Ležel tam krásně pletený košík, pak jsem se zastavila u slunečnic a nakonec u stánku s liliemi. Bylo mi do zpěvu a tak jsem si zazpívala. Teď už jsem si říkala, že musím být určitě ve fázi, protože to bylo úplně jako v hmotné realitě, jen můj hlas zněl jaksi lépe :-). Byl nádherně čistý a zněl skvěle i ve vyšších polohách. Už ani nevím, co jsem zpívala, ale hrozně se mi to líbilo."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Gil Gil | Web | 29. března 2015 v 14:32 | Reagovat

Mám taky moc ráda irskou hudbu :-) Jednu památeční písničku, co mi kdysi poslala kamarádka, už mám 11 let a nikdy se neoposlouchala :-) A ještě jedna legrační vlastnost - když se mi nějaká píseň líbí, jsem schopná ji poslouchat třeba 16x dokola :D
Krásné jsou také indiánské hudební nástroje. A indické. Moc se mi líbí zpěv tibetských mnichů. A miluji náboženské písně, bhadžany, mantry. Ty se učím a zpívám si je nejraději. Jednu, víc než 40 slok v cizí řeči, jsem se učila postupně několik let :D A pak ta blaženost, když už si ji můžu zpívat celou :))) :D :D
Omlouvám se, že se tady tak vypovídávám.. :-)

2 Amálka Amálka | Web | 29. března 2015 v 14:44 | Reagovat

[1]: Komentáře mě těší a jsem ráda, když se tu někdo vypovídá:) S tím posloucháním písní dokola Tě naprosto chápu, mám to stejně. Jinak 40 slok v cizí řeči - wow - tak to jsi fakt dobrá, to bych chtěla slyšet!:)

3 Gil Gil | Web | 29. března 2015 v 15:44 | Reagovat

[2]: ♥ jé děkujíí jsi hrozně hodná :-)
a ještě tu musím napravit chybné slovo, teď vidím, že jsem tam napsala omylem 40 slok místo 40 veršů :D Je to 40 veršů. To je mnohem kratší, takže tak dobrá nejsem :D Za překlep se omlouvám.
píseň je to tahle:
http://gil-od-mily.blog.cz/1208/hanuman-calisa-vyslovnost-bud-pozdraven-hanumane-oceane-ctnosti

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama