Lucidní snění - návrat do minulosti

25. listopadu 2014 v 12:45 | Amálka |  > Deníček astrálního cestování a lucidních snů
Spala jsem asi 6 hodin, pak se šla klasicky občerstvit vodou, wc a znovu zalehla. Toto je můj klasický ranní rituál, pokud plánuji astrální cestování. Tentokrát k němu ale nedošlo a já jsem po delší době opět procvičila vědomé snění.


Měla jsem původně v plánu navštívit v astrále město Carlow v Irsku, kde jsem dříve žila a dobře ho znám. Když jsem se ale zrelaxovala a před očima mi začaly lítat různé obrazy, spontálně jsem dostala nápad, že do těchto míst zkusím přemístit pouze své vědomí. Koncentrovala jsme tedy svou energii na vytvoření živé vize jednoho známého místa a snažila jsem se vybavit si co nejvíce detailů. Pomalu se mi před očima vynořil 3D prostor, do kterého jsem pomocí zvuků, přicházejících z okolí, přemístila své vědomí. Ty zvuky mě tam doslova vtáhly. Uvědomovala jsem si, že se nacházím na své oblíbené Tullow Street, prohlížela si pěkná průčelí hospůdek, barevné zdobení a procházející lidi. Z bdělého stavu by mě nikdy nenapadlo, že si budu pamatovat tak neuvěřitelné detaily, jako třeba čísla domů, nebo barvu závěsů ve třetím patře:). Svoje tělo jsem téměř necítila a pohybovala se příjemně prostorem.


Když jsem se dostala téměř na konec ulice vzpomněla jsem si, že kousíček odtud je náměstí a pokusím se tedy přemístit myšlenkou k fontáně. Znovu jsem si vybavila danný prostor a soustředěně se zaposlouchala do zvuků vody stříkající z fontány. V tu chvíli jsem se ocitla přesně na zamýšleném místě a rozhlédla se kolem sebe. Bylo to, jako bych odtud ani nikdy neodjela, slunce letních dnů mě hřálo a každý pohled mi něco připomínal. Poznala jsem dokonce dva procházející Iry, kteří míříli na pivní zahrádku hotelu, kde jsem dříve pracovala.


Přímo za mnou se nacházel můj starý byt, tak jsem se do těch míst rozletělela a řekla si, že trošku zavzpomínám. Pod naším domem byla prodejna DVD, kde jsem s oblibou trávila dlouhé hodiny a vybírala filmy do své široké sbírky originálek:) Usmála jsem se a prosletěla chodbou našeho domu, dále prvního patra, prošla dveřmi a viděla náš starý byt tak, jak vypadal před 8 lety. Co mě ale překvapilo a trošku i šokovalo byl fakt, že jsem se ocitla v minulosti v reálném čase i situaci, která se opravdu odehrála. Nebyl to jen byt, který vypadal jako dříve, ale v bytě se nacházely i živé osoby! Já jsem ale tentokrát byla pouze v roli pozorovatele, který nemůže zasáhnout a nikdo ho ani nevidí.

Můj spolubydlící Míra klasicky kouřil na balkoně, Lenka se válela u televize a já jsem v naší prostorné kuchyni kvapně vařila polévku. Měla jsem na hlavě modrý ručník do turbanu a na nohou klasicky růžové pantofle. Na tu situaci jsem si dokonce vzpomněla z reálu, bylo to někdy v letních měsících a já chtěla něco rychle ukuchtit, než půjdu na šestou zase do práce. V úžasu jsem chvíli pozorovala samu sebe, pak moje spolubydlící. Viděla jsem, co mají na sobě, jak se tváří, prostě všecko. Wow, tak tohle se mi předtím ještě nikdy nestalo! Zase jsem se ujistila, že možnosti mysli jsou opravdu bez hranic...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 25. listopadu 2014 v 15:05 | Reagovat

Podle fotek to vypadá jako krásné město. Ale není to děsivé podkat v astrálu sebe sama? Já bych se přinejmenšém lekla.

2 Amálka Amálka | Web | 25. listopadu 2014 v 15:50 | Reagovat

[1]: Ano, je to tam moc pěkné, typicky irské. Toto nebylo v astrálu, ocitla jsem se tam jen vědomě, tak to nebylo tak děsivé. Pouze jsem to pozorovala a necítila své tělo.
Astrálně už jsem se ale párkrát potkala také. Poprvé to byl tedy opravdu šok! Na to jen tak nezapomenu. Podívala jsem se do zrcadla a nejprve viděla odraz. Za chvíli se přímo přede mnou zhmotnila projekce sebe sama. Strach jsem ale překonala, dívala jsem se na sebe a dokonce se dotýkala obličeje. Bylo to tedy opravdu zvláštní:) Napodruhé už mě to pak tolik nevylekalo.

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 25. listopadu 2014 v 17:45 | Reagovat

Já se raději setkávání v astrálu sama se sebou bráním, protože mi to často naruší projekci a táhne mě to do hmotného těla.  Momentálně ale nemám vůbec čas na AC, jsem vděčná za každou minutu v posteli, kterou využívám raději pocitvým spánkem :D

4 Rhiannon Rhiannon | E-mail | Web | 25. listopadu 2014 v 19:44 | Reagovat

Krásný článek a nádherné fotografie! Jsem ráda, že jsem na Tvůj blog narazila, téma AC a LS mě zajímá, určitě se tu ještě ukážu. :)

5 Amálka Amálka | Web | 25. listopadu 2014 v 19:52 | Reagovat

[3]: Mě to tedy zpět do těla netáhne, ale taky to zrovna moc nevyhledávám. Pokud se už potkám, většinou se ignoruji:)

[4]: Děkuji, to mě těší:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama