Sex před svatbou ano nebo ne?:)

22. listopadu 2014 v 19:15 | Amálka |  > Moudra, nápady a jiné
Úvodem tohoto příspěvku bych chtěla říci, že zde uvedené názory a postoje k tématu nikomu nevnucuji, nemoralizuji, jen zde sděluji svůj názor a životní zkušenost. Toto téma jsem zvolila proto, že možná existují lidé, kteří se v něčem cítí podobně jako já a článek by je mohl inspirovat.


Aby byl celý příspěvek plně pochopen, tak na začátek uvedu pár zdánlivě nesouvisejících faktů. Téměř celá moje rodina - a je početná, je nevěřící. Téměř u všech převažuje logika a materialismus. Já jsem byla ale od mala úplně jiná, taková černá ovce rodiny a ne vždy to pro mě byla výhoda. I když se rodiče snažili, nedokázali mi během dospívání objasnit spoustu věcí. Ptala jsem se často co je to bůh, ale naši mi nedokázali objasnit ani rozdíl mezi Ježíšem a bohem. Chtěla jsem po nich tedy, aby mi sdělili alespoň nějaké životní moudro, ale většinou mi bylo řečeno jen něco praktického, nikoli duchovního. Byla jsem často zmatená a moje dětská mysl strašně moc věcí vůbec nepobírala. Např. význam některých svátků - zajímal mě zejména původ jednotlivých tradic a jejich smysl a nechápala jsem, jak mohou dospělí vykonávat nějakou činnost a vůbec vlastně nevědět proč…?

Nutno podotknout, že tenkrát ještě nebyl internet, takže jakmile jsem skončila ZŠ, začala jsem chodit hodně do knihovny. Ono té duchovní četby ale tenkrát také moc nebylo, takže jsem zkrátka věřila sama sobě a začala si dělat určité závěry sama, i když se kolikrát nebylo vůbec čeho chytit. Nejprve ohledně svátků a tradic, později ohledně partnerství. Protože jsem vše hodně všecko analyzovala a často o věcech přemýšlela, byly moje základy pevné a těžko mě někdo přesvědčil o opaku. Na tyto základy jsem později začala stavět cihličky, které k nim nelépe pasovaly. Hodně jsem se inspirovala v přírodě, bývala jsem často sama se svými myšlenkami a spoustu věcí jsem léta nikomu neříkala, aby mě neměli za blázna. Kdybych si v té době mohla vybrat, asi bych chtěla být spíš normální a zapadnout mezi ostatní. Jenže to nešlo. Ve společnosti totiž převládaly věci, které jsem nechápala a nedokázala jsem dělat, že ano.

A teď k těm vztahům! Už v osmi letech jsem se poprvé hluboce zamilovala a celých 6 let jsem vydržela dělat všecko proto, aby si toho dotyčný nevšiml. Jak bych tenkrát o něm řekla - byl to "ten nejsprávnější kluk ze všech" :-) Pak se ale odstěhoval a už jsme se nikdy neviděli. Moje další lásky pokračovali dál na ZŠ i na SŠ a byly většinou dlouholeté a do jisté míry mě od té první až po tu dnešní poslední drží všechny dodnes a moc vlastně nechápu proč. Ty první byly všechny čistě platonické a přísně utajené:) Neexistovala jediná osoba, které bych o nich řekla. Ani vlastně nevím, čeho jsem se tak bála, ale asi jsem měla pocit, že každý kluk bude chtít hned sex a já na něj nejsem připravená. V hlavě jsem měla připravený děsivý scénář, že on se se mnou pak rozejde a já se budu cítit ještě hůř než jen nešťastně zamilovaná, protože on se pak bude vysmívat mé lásce. No, a tak jsem raději mlčela a jen o všem snila. Hodně jsem si představovala a měla velké touhy, takže tomu v té době také dost odpovídaly mé astrální zážitky, ale o tom až jindy, jestli vůbec:)

Trvalo dost dlouho, než jsem si v tom udělala jasno, ale vždy jsem měla nutkavý pocit, že je naprostý nesmysl skočit do postele s prvním klukem jen proto, abych už to měla za sebou. Pár mých známých, i některé dobré kamarádky to tak udělaly a pak většinou litovaly. Jednu dobu jsem dokonce zastávala názor sexu po svatbě, ale jednalo se spíše o jistou formu obrany proti těm, kteří to se mnou nemyslí vážně. Moje první vztahy byly tedy krátké a mělké.

Pak se našel jeden, který obstál a samotný akt svatby se mi už nezdál tak významný. Spojení dvou duší jen ve dvou a plánování nadcházející krásné budoucnosti a společných dětí, jsem považovala za mnohem důležitější. Netušila jsem ale, že láska se může časem také z jedné nebo druhé strany vytratit. Och, jak jsem narazila! Budete si teď asi myslet, že jsem asi hodně naivní, ale já fakt netušila, že se mi to může někdy stát. Dnes už jsem pochopila, že pokud časem zmizí společná touha malovat budoucnost a každý si kreslí jen tu svojí zvlášť, nemůže v tomto vztahu přežít ani láska. Pak mi najednou přestal dávat smysl i sex a naplňoval mě čím dál větší prázdnotou, takové nafouknuté nic.

Často jsem v době dospívání mívala nutkavý pocit, že lidé by spolu neměli spát, pokud nechtějí počít dítě nebo alespoň takto nesmýšlejí do budoucna. Vím, je to velmi odvážné tvrzení, ale přišla mi to vždycky ze strany mužů tak trochu škoda, plýtvání:) A co se týče žen - proč by si měla dívka vlastně "užívat" něčeho, k čemu ještě nedozrála? Člověk si zase jednou pomyslel, jak přechytračil přírodu, když vymyslel kondom a pilulky!

A co tedy sex až po svatbě? Tato idea mě také velmi rychle přešla, jelikož dnešní "svatba" podle mě není vůbec svatba v pravém slova smyslu. Ve vztahu zpravidla k lepšímu vůbec nic nezmění, spíše naopak. Existují ale stále ženy, které si tento fakt nechtějí přiznat a čekají do svatby. Osobně znám několik poctivých křesťanů - žen i mužů, kteří stále doufají. V jejich chování je ale trošku znát, jak jejich víra po letech opakovaného zklamání pokulhává. Jaké je to pak pro ně překvapení, když záhy po svatbě zjistí, že dnešní sňatky postrádají ve většině případů úplný smysl. Posvátný rituál dvou se dnes změnil ve stres a komedii pro celou rodinu, kdy pár často ani neví, kdo je bude oddávat, jaká slova u toho zvolí apod. Ani nemluvím o tom, jak je dnes svatba drahá záležitost, výnosný byznys a rozvody jsou běžnou záležitostí. Znám dokonce jeden případ, kdy ženich splnil nevěstino přání a dlouho s ní čekal po svatbě. No, a hned první týden poté požádal kvůli špatnému sexu zase o rozvod. Všude a ve všem existují samozřejmě výjimky. Najde-li se tedy pár, který mi měl krásnou, důstojnou svatbu, tento svazek je opravdu posílil a žijí spolu šťastně až dodnes, pak Vám to přeji a chci Vás vidět, hehe. Ne bez srandy, vím, že jsou výjimky, ale je jich málo. A často se navenek pár prezentuje úplně jinak než jak je to ve skutečnosti a nepoznají to dokonce ani Ti nejbližší...

Dlouho jsem ve svých pocitech neměla úplně jasno a vlastně teprve včera se mi rozsvítilo! Podařilo se mi konečně rozplést záhadnou pavučinu a pochopit důvody, ze kterých vychází má hluboko zakořeněná přesvědčení a všechno mi do sebe krásně zapadlo. Seděla jsem na posteli, vyšívala košili a vzpomněla jsem si u toho na "hezké chvíle" a napadlo mě, že si ze všech z nich téměř vždy nejvíce pamatuji jen určité momenty a ostatní jakoby vytěsňuji. Když jsem to později večer rozebírala společně s přítelem, vyšlo najevo, že ty chvíle, které já si mám v mysli jako ty nejkrásnější a nejčistší, on si nepamatuje téměř vůbec. A pak mě osvítilo! :-)

Pokud muž nemyslí v první řadě na sex, ale spíš na to, že chce společně se ženou něco krásného vytvořit, vnímá ji jako celek se vším všudy, žena takový okamžik vycítí podvědomě také a výsledná energie je jiná - tvůrčí, duchovní a zároveň se pak odrazí i v materiálnu a fyzickém uspokojení. Mužova mysl je tak zaneprázdněna obrazem, který tvoří, že vůbec není schopna vnímat nic jiného, ani své tělo a zážitky ze společných chvil jsou pak mlhavé nebo téměř žádné. (Čemuž odpovídá známé - muž dává, žena přijímá. Dnes je to ale nějak naopak - proč se vlastně říká ženě "dáš mi?" - Dávat má muž, žena ho má přijmout, nebo ne?) Jediné, co v muži zůstává i poté, je dlouhotrvající nádherný pocit a plno sil po ránu místo únavy. Spojení ale musí to vycházet z čisté touhy a upřímného přání, a to nejde dopředu nijak namyslet nebo naplánovat, jelikož je to záležitost čistě pocitová.

Pokud při tomto spojení dojde k početí, dítě bude podle mě mít také vyšší rezonanci. Jsem dokonce přesvědčena, že když budoucí pár setrvá během následujícího období v radostném očekávání, je mnohem vyšší šance hladkého průběhu celého těhotenství i porodu.

Pokud ale oba myslí jen na uspokojení fyzických potřeb, je energie čistě materiální, nízká a i když dojde k fyzickému uspokojení, nádherný pocit dlouho nezůstává, ale místo něj přichází právě už ta zmíněná prázdnota a únava.
(A často i mučivá otázka On: "je blbý, abych se hned zvedl a odešel, nebo tu mám ještě chvíli ležet, ať má lepší pocit?" Ona "jestlipak se mnou zůstane ještě chvíli ležet, ať se přesvědčím o jeho lásce?" - kdo to zná?:)

Nic se ale nemá přehánět a všeho s mírou.:) Není zapotřebí hned počít dítě! To, co dělá zásadní rozdíl, jsou čisté úmysly a dobré myšlenky mezi dvěma lidmi. Ženě kolikrát stačí, když ji muž zkrátka nebere jen jako fyzický objekt, ale jako něco víc. Ve skutečnosti je to moudrá, citlivá, intuitivní bytost s duší bohyně, která dokáže zplodit jednou nový život. Vím, že spousta dnešních dívek tomuto obrazu vůbec neodpovídá a těžké mu uvěřit, ale někde hluboko uvnitř to víme všichni. Neznám ženu, kterou by nezahřálo u srdce, když jí její muž řekne, že si neumí vedle sebe představit žádnou jinou, jako matku svých budoucích dětí. Věřím, že taková slova dokážou se ženou i zásadně pohnout. Pro mě osobně znamenají tyto slova jedno z největších vyznání lásky, které může muž ženě říci, protože pokud opravdu znějí nezištně, představují v podstatě budoucí činy.

Tak naposled:) - kdy tedy mít sex? Za mě tehdy, až je žena přesvědčena, že vybraný protějšek je ten pravý, je si jista jeho láskou a umí si představit, že s ním stráví společný život. Jasný, někdy to nemusí vyjít, ale i může...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 25. listopadu 2014 v 15:24 | Reagovat

Já taky přeferuju sex až když oba, ale opravdu OBA spolu chtějí mím děti. Aspoň pak má žena větší šanci, že nezůstane svobodná matka.
Já taky čekám na toho pravěho. Hodného, tolerantního, empatického, sympatického, krásného, zdravého na těle, na duši i na duchu, schopného mě zaoparřit a uchránit mě před nástrahami tohohle světa... S takovým bych mohla mít dětí třeba šest. Takže zkrátka na člověka, který ani neexistuje.

2 Amálka Amálka | Web | 25. listopadu 2014 v 15:38 | Reagovat

Hurá, někdo má podobný názor jako já!:) Jinak věřím, že Tvůj popsaný ideál existuje - teď ho jen najít, že? Taková mucha:)

3 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 17:42 | Reagovat

To, co píšeš o svatbě mi sedí na civilní svatby, ale v případě církevních sňatků to podle mě vůbec nesedí.... Chci počkat do svatby.

4 Amálka Amálka | Web | 28. listopadu 2014 v 18:53 | Reagovat

[3]: Nejsem expert :) Svatbu v kostele jsem zažila jen jednou, když se ženil bratránek a musím uznat, že oproti té civilní měla nádhernou atmosféru, váhu a důležitost. Nicméně ten druhý případ co popisuji, byla také svatba v kostele a týden na to bum a šmitec... Chlapec nebyl křesťan, jen absolvoval takovou tu přípravu před. Možná, že ale svatba díky mši taky navenek působila krásně, ale jakou vážnost mohla mít, když to takhle rychle skončilo? Jestli je rozvodovost církevních sňatků nižší než civilních nevím, ale tipla bych, že asi ano. Zase jich je ale u nás méně.

Jinak mám pár kamarádů křesťanů a často od nich slyším, jak je těžké najít si v dnešní době partnera s pochopením. Většina z nich má za sebou nejedno zklamání a víc než jednou už mělo před svatbou. Kupovat "zajíce v pytli" dnes prý není moderní...

Jinak každopádně Ti držím palce a vydrž :) Jak říká moje sousedka z chalupy "ten pravej se nikdy neztratí"

5 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 19:00 | Reagovat

[4]: Ono u církevní svatby samozřejmě nejde o to, že je v kostele, ale o to, že je pojímaná jako svátost. Takže pokud jí tak budoucí manželé neberou, nebo dokonce nejsou věřící, také to tak asi nebude, no.

Pro mě je to stále zásadní událost právě proto, že je to svátost o stejné hodnotě, jako třeba křest.

S tím zajícem v pytli to slyším dost často a rozhodně s tím nesouhlasím. Na tom přece vztah, potažmo manželství, nestojí a nepadá.

6 Amálka Amálka | Web | 28. listopadu 2014 v 19:24 | Reagovat

[5]: Přesně a už jsme u jádra celého problému: fyzično (sex) se dnes velmi často staví nad duchovní hodnoty člověka. Pro hodně lidí je právě ten "zajíc v pytli" jedním z nejdůležitějších faktorů, na kterých celý vztah zakládají aneb "pokud bude fungovat sex, dáme si šanci a poznáme se lépe." S tím taky nesouhlasím...

7 light7 light7 | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 11:58 | Reagovat

Já jsem názoru, že se nejdřív pořádně do detailu poznat a pak se sexuálně a zároveň i duševně spojit. Sex je o spojení muže a ženy, kdy se v ten moment stanou jedním tělem, kdy dojde ke spojení takovou jemnou bílou nitkou jako to je podobné, když někdo astrálně cestuje a je spojený s tělem takovou bílou jemnou nitkou nebo já nevím jak tomu odborně říkají, takže oba budou mít místo jedné nitky dvě. Takové spojení je na celý život. Svatbu považuju je za takovou formalitu.

8 Amálka Amálka | Web | 5. prosince 2014 v 17:17 | Reagovat

[7]: Asi myslíš tzv. stříbrnou šňůru.
Odpusť, ale právě kvůli lidem Tvého smýšlení je dnes svatba obecně považována jen za formalitu, se kterou právě nesouhlasím. Takový sňatek postrádá jakýkoli duchovní význam a je podle mě zbytečný. Pokud byste se předtím opravdu fyzicky i duševně svázali sami, nač potřebujete ještě svatbu? To prostě nechápu.

Ať už spolu dva předtím spí nebo ne, sňatek by měl představovat posvátný obřad lásky, který význam má a není to žádná formalita! Intuitivně mám ale stejně pocit, že kdyby svatba měla opravdu být se vším všudy tím, čím byla původně zamýšlena, sex by měl logicky následovat až po ní.

9 light7 light7 | E-mail | Web | 8. prosince 2014 v 10:37 | Reagovat

[8]: Já bych to nepovažovala za formalitu, kdyby se většina lidí po svatbě za několik let nerozvedla. Podle mě když už se muž a žena na svatbě berou, tak by to měl být manželský svazek na celý život bez možnosti ho právně zrušit (jen v případě cizoložství). Už to, že v dnešní době se dva rozvedou jejich svatba postrádala jakýkoliv smysl.

10 Neriah Neriah | 25. prosince 2014 v 13:09 | Reagovat

Já v době dospívání o sexu tolik nepřemýšlela, hodně jsem se v tomto lišila od ostatních. V patnácti jsem se skutečně necítila na takové sblížení a ani mě, pravda, nikdo nepřitahoval. Všichni si skutečně mysleli, že snad čekám na sex po svatbě a přišlo jim to až zábavné. Proto málokdo ví, že stále žádnou sexuální zkušenost nemám, i když je mi už o dost víc než patnáct. Přitom ale podotýkám, že na sex po svatbě skutečně nepomýšlím, jen se zatím nenašel vhodný partner, kterému bych dokázala důvěřovat. Sex je pro mě hodně o důvěře, zejména proto, že z něj mám dost hrůzu a představa, že bych šla do postele s prvním, kdo se namane, je tak pro mě naprosto nepředstavitelná až nechutná (čímž nesoudím lidi, co to tak dělají, jejich věc).

Lidi často někoho potkají a hned mezi nimi "přeskočí jiskra" - cítí k sobě nepřekonatelnou přitažlivost, často právě fyzickou. Toto já vůbec neznám, nikdy jsem to nezažila. Nevím, asi jsem divná, ale u mě nějaká fyzická přitažlivost přichází až po delší době, kdy už druhého opravdu dobře znám.

Ale k tomu sexu po svatbě... Já bych upřímně ráda nějakou dobu před tak závazným krokem s partnerem bydlela, abych zjistila, zda spolu dokážeme opravdu vycházet, a teprve pak bych se chtěla vdát. A moc si neumím představit s někým třeba dva roky žít a intimně se nesblížit. Podle zkušeností mého okolí si totiž myslím, že se manželství nerozpadají ani tak kvůli špatnému sexu, jako spíš proto, že ti partneři spolu začali žít až po svatbě a teprve pak začali objevovat svoje vzájemné nedostatky, které nejsou schopní tolerovat a přijmout. tomu by se přitom dost dobře dalo předejít právě tím, kdyby spolu před svatbou nějakou dobu žili.
Ale to už odbočuju od původního tématu...

11 Amálka Amálka | Web | 27. prosince 2014 v 14:16 | Reagovat

[10]: Neriah, že Tě někdo začne přitahovat až po delší době určitě neznamená, že jsi divná. Mě sice kluci už od puberty přitahovali, ale fyzická náklonnost mi ke sblížení sama o sobě taky nestačila...

Jinak se mi zdá zajímavé, že lidi všeobecně používají výraz "přeskočí jiskra" pro označení fyzické přitažlivosti, ale podle mého má význam přesně opačný - duchovní soulad. Vždyť jiskra, která je zde myšlena, je výboj energie na éterické úrovni. Fakt, že to mezi dvěma "jiskří", tedy znamená, že rezonují (ladí) na podobné úrovni a takové energie mají tendenci se přitahovat a zrychlovat.

Pokud jde o to bydlení ve společné domácnosti před svatbou, tak máš pravdu, že by to zabránilo hodně rozvodům. Říká se, že za rok ve společné domácnosti se oba naplno projeví, včetně svých chyb. Mně osobně přijde hezké se nejprve dokonale poznat a pak teprv spolu spát. Rozhodně ale také nejsem pro nějaký  nepřirozené dlouhý celibát. Každý jsme individualita, někdo potřebuje více času, někdo ví téměř okamžitě, že k tomu druhému patří. To už určitě pozná každý sám...

12 Juga Juga | 17. června 2015 v 12:46 | Reagovat

Rauty pro svatby a další akce:

http://www.catering-rauty.cz/rauty

13 Gabux Gabux | Web | 4. dubna 2016 v 22:33 | Reagovat

Já měla své poprvé v 16 s nejlepším kamarádem. A musím říct, že lepší jsem si to přát nemohla. Sice tam nebyla partnerská láska, ale byla tam přátelská a dlouhotrvající láska plná důvěry a jistoty v toho druhého. :)
Nikdy toho nebudu litovat, hezčí poprvé být ani nemohlo :)

14 Amálka Amálka | Web | 12. dubna 2016 v 21:47 | Reagovat

[13]: Opravdové přátelství plné důvěry může být někdy víc než kdejaká partnerská láska. Ono to v ní občas i přeroste, a to pak bývají ty nejpevnější vztahy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama