Smrt a znovuzrození

28. listopadu 2014 v 15:01 | Amálka |  > Deníček astrálního cestování a lucidních snů
Často přemýšlím o smrti a neberu ji jako nic tragického. Život je někdy krutý a těžký, a to jsou chvíle, kdy se na ni dokonce i těším. Nebylo to tak ale vždycky, dříve jsem z ní měla docela strach, protože jsem si vůbec nedokázala představit, co mě čeká. Vzpomínám si, že když mi bylo tak 9 let, taťka mi o smrti řekl toto: "No, je to jako když jdeš spát. Zavřeš oči a už se neprobudíš. A pak konec, už prostě nebudeš nikdy existovat."


Ta představa, že zavřu oči a bude konec byla pro mě děsivá. Jaký to má všecko smysl, když se narodím, žiju a pak jednou zavřu oči a šmitec? Toto byl pro mě vlastně asi první impulz, proč jsem začala experimentovat s astrálním cestováním. Moje mysl odmítala uvěřit, že když usnu, vědomí prostě navěky zmizí. Vždycky, když jsem pak začala upadat do spánku, pokoušela jsem se zůstat bdělá, abych nabořila tu hranici, kdy vědomí jakoby "mizí". Moje snahy ale neměly moc dobrý efekt, často jsem nemohla spát, měla noční můry a probouzela se několikrát do měsíce durch propocená.

Mamka vždycky rázně zasáhla stylem "Nechápu, proč se zajímáš o takové věci, když pak nemůžeš spát? Říkám Ti naposled, věnuj se něčemu normálnímu!" Mně to ale nedalo a pátrala jsem dál. Když mi nikdo z dospělých nebyl schopný dát odpověď, musela jsem ji zkrátka najít sama. Pamatuji se, jak jsem se vždy nořila do spánku, objevily se přede mnou živé obrazy, které nezmizely, ani když jsem otevřela oči. Někdy jsem se tak bála, že jsem rozsvítila, ale to mi většinou moc nepomohlo. Obraz sice zmizel, ale celý pokoj byl neuvěřitelně "rozrvibrovaný" a nestabilní. Když jsem znovu zhasla, přicházel tranz, který se mě snažil pohltit. Nejdřív jsem se bránila, protože to byl pro mě krok do neznáma, ale zároveň jsem byla i strašně zvědavá.

Vzpomínám si na noc, kdy se to konečně prolomilo. Nemohla jsem spát, pořád jsem slyšela v hlavě hlasy a bála se jako obvykle. Cítila jsem, že takhle už to dál nejde a rozhodla se tomu čelit. Řekla jsem si, že ať přijde cokoli, plně se tomu poddám. Lehla jsem si tedy odevzdaně zpátky do postele, zhasla a nechala všemu volný průběh nebránila se. V hlavě mi hučelo, celé moje tělo se třáslo ve vibracích, prožívala jsem intenzivní návaly horka a zimnice. Tělo se najednou dostalo do paralýzy, kdy jsem se nemohla hýbat a zdálo se mi, že to trvá nekonečně dlouho. A pak, jako když utne - vibrace ustaly a vše vystřídal příjemný pocit volnosti a lehkosti. Tělo jsem mohla zpočátku částečně, později úplně opustit, ale vědomí mi pořád patřilo. A to mě utvrdilo, že nikam nemizí a taťka se mýlil. A strach ze smrti mě ten den nadobro opustil...

11/14 NEDÁVNÝ ZÁŽITEK

Večer jsem se svým andělem meditovala na téma smrti a přála si trošku více poznat, jaký svět se skrývá za hranicí, kterou jsem ještě nepřekročila. Odpovědí mi byla pozoruhodná vize...

Viděla jsem samu sebe, jak kreslím obraz. Byla na něm mladá žena s hnědými vlasy, ruce zdvižené vzhůru do nebes a na sobě jemně modré šaty. Kreslila jsem křídami a ty se mi z ničeho nic začaly samy rozmazávat. Obraz pak jakoby oživl a šel si vlastní cestou. Nejprve žena vypadala čistě a jemně jako anděl, ale za chvíli se barva na šatech začala rozpíjet do růžové a všude se kolem ní se objevily tmavé šmouhy. Barvy se různě proplétaly a přibývaly nové, až vytvořily úplně jiný výsledný dojem. Čistota byla ta tam a já to nedokázala napravit.

V tu chvíli se nad dívčinými rukami objevila zvláštní zářivá koule, nejprve byla jen nakreslená, ale po chvíli také ožila a začala pulsovat. Jak se barva na dívčiných šatech čím dál víc rozpíjela, i ona sama bledla a stávala se jakoby starší, tmavší a vytrácela se. Koule se mezitím začala rotovat, pročišťovat se a měnit svou barvu do světle modré. Nakonec vytvořila jakýsi vodní vír a začala dívku pohlcovat. Nejprve ruce, pak hlavu a nakonec jsem uviděla jen její chodidla, která za okamžik se šplouchnutím zmizela také. Vodní vír jí dočista vcucnul a bylo úplné ticho. Já jsem v roli diváka s napětím pozorovala, co se stane dál.


V další vizi jsem se ocitla na zeleném plácku u vody a pozorovala její čistou, průzračnou hladinu. Po chvíli jsem zaregistrovala, jak se z hlubiny něco přibližuje a netrvalo dlouho a přímo přede mnou se zvedla obrovská vlna a znovu vymrštila tu samou dívku na hladinu. Ta se poprvé ztěžka nadechla a pak lehce vydechla. Byla ale jaksi krásnější, zvenku i zevnitř a vyzařovala z ní neobyčejná síla a radost. Když se mohutná vlna roztříštila zpět o vodní hladinu a dívce klesly vlasy na ramena, podívala se na mě a hlasitě se rozesmála. Byla plná elánu a slunce se jí odráželo v očích, které teď přímo zářily. Tento výjev jsem před sebou měla celý den jako živý a tak jsem ho musela posléze hodit na papír.


Přesto, že mi vize neodhalila, co se skrývá hlouběji za oponou, jak jsem si původně přála, bylo to pro mě inspirující. Celý výjev bezesporu znázorňoval proces stálé obměny života - smrt a nové znovuzrození. Po ostatním asi nemám zatím pátrat...

I když jsem si nejdřív říkala, že nic podobného nakreslit nedokážu, byla to výzva a věděla jsem, že se musím alespoň pokusit. A nakonec to ani nebylo tak těžké! Vyhrabala jsem ze skříně křídy, jeden obrázek mi zabral cca 10 minut času a bylo. :-) Už jsem se smířila s tím, že nejsem žádný malíř, ale přesto mě to baví.

"Dát do obrázku část svých pocitů je podle mého skvělý způsob vyjádření se beze slov…"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 30. listopadu 2014 v 19:12 | Reagovat

To jsou velice cenné zážitky - myslím, že se sem ještě mnohokrát podívám. Díky :)

2 Amálka Amálka | Web | 30. listopadu 2014 v 20:12 | Reagovat

[1]: děkuji, to mě těší:)

3 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 1. prosince 2014 v 19:05 | Reagovat

To já jsem se smrti nikdy moc nebála. Nejdřív jsem o ní nepřemýšlela. Šla mimo mě... A pak jsem jí začala taky brát jako přirozenou součást života. Jako přechod do něčeho jiného.

4 Amálka Amálka | Web | 4. prosince 2014 v 16:12 | Reagovat

[3]: Tak to jsi jedna z mála a buď za to ráda:)

5 light7 light7 | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 11:46 | Reagovat

Dávej si na takové cestování pozor, můžeš tak přitáhnout temné síly jako magnet a dokážou ti zjevovat věci jaké si přeješ, ale po čase si vezmou vysokou daň. Tvá duše se najednou může vyskytnout v pasti těchto zjevení a představ. Ukážou ti kouzla a zázraky a ty tomu skálopevně budeš věřit a tím tě dostanou na svou stranu a odvedou tě daleko od pravdy. Člověk se určitě znovu na tento svět nenarodí díky Bohu buď bude jeho duše zničena nebo spasena. A to ať si zvolí každý sám. Nechci tě strašit, ale dávej si velký pozor na to co už hraničí s temnotou a její manipulace. Bůh ti dá znamení, Satan divy a zázraky.

6 Amálka Amálka | Web | 5. prosince 2014 v 13:09 | Reagovat

[5]: Děkuji za varování, ale temné bytosti od těch dobrých bezpečně poznám. Když jsem s AC začínala, opravdu se pokoušeli mi našeptávat a vetřít se do mé mysli, ale jen do té doby, kdy jsem jim věnovala svou pozornost a měla jsem z nich strach. Nyní se na na destruktivní energie vůbec nezaměřuji, úplně tyto bytosti ignoruji a funguje to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama