Pár zajímavostí z dějin pohanského Irska...

6. ledna 2015 v 13:34 | Amálka |  > Moudra, nápady a jiné
Když jsem žila v Irsku, velmi jsem se zajímala o jeho dějiny a také se snažila naučit trošku místní gaelštinu. Je to ale velmi obtížná řeč a nemá s angličtinou skoro nic společného. Včera jsem našla svůj starý zápisníček, do kterého jsem si dělala různé poznámky a napadlo mě se o některé z nich podělit. Nejvíce jsem čerpala z románu Od Edwarda Rutherfurda "Dublin Počátky", kterou doporučuji všem, kteří se o tomto tématu chtějí dozvědět více.

"Své vyprávění začnu v dávné minulosti. Ještě dlouho předtím, než dorazili keltské meny, před příchodem svatého Patrika, než lidé začali hovořit gaelským jazkykem..."


Kdysi existoval v Atlantiku jeden ostrov, ale na konci doby ledové, kdy začala svět zaplavovat voda z tajícího arktického příkrovu, byl ostrov rozdělen na dva. Irsko na západě a Anglie na jihovýchodě. Západní ostrov prorůstala vegetace neobyčejně smaragdové barvy a tak si rychle získal pověst kouzelného ostrova, obývaného duchy a přízraky.

NENÍ TO NÁDHERA?

Po skončení doby ledové žili v Irsku lovci a poté rolníci. Byli to lidé, kteří sem dorazili z různých končin. Ostrované byli brzy velmi zruční, uměli stavět z kamene, vyrábět bronzové zbraně, keramické nádoby a ozdoby ze zlata.

Jména lidí, kteří přišli na ostrov ještě dříve než keltské kmeny, známe pouze z legend. Těžko říct, zda šlo o skutečné lidi či o jména dávných bohů. Nejproslulejší byli beze sporu Tútha de Dannanové - válečníci, lovci, básníci a řemeslníci. Když na ostrov dorazili nepřátelé, jedna z rodu Tútha de D., bohyně Eriu, prý kdysi pravila, že pokud zemi nazvou jejím jménem, budou na ostrově žít navěky. To se ale nestalo, došlo k velkým bitvám a celý rod nakonec opustil zemi a stáhl se do podzemí, kde prý žije dosud. Keltové věřili, že všechny staré mohyly jsou v podstatě vstupy do jiných světů.

MOHYLA = uměle navršený násep z kamení či hlíny, sloužící jako hrobka. Může sloužit pro jednotlivce, i pro celé rody

Jak čas plynul, ostrov se rozdělil na čtyři části. Na severu ležela území dávných kmenů Uladu - provincie válečníků, na západě se prostíral překrásný kraj nazývaný zemí Druidů. Na jihu ležela oblast Muma, proslulá svou hudbou a na východě se nacházela čtvrtá část, bohaté pastviny a pole lidu Leigenů. Později se vytvořila nová, prostřední provincie, zvaná Mida. Každá provincie měla svého krále a na ostrově žily tři skupiny učených mužů. Nejníže postavenými byli bardi, vypravěči příběhů, kteří po hostinách bavili společnost. Na vyšším stupni vzdělání stáli filidové, což byli stážci rukopisů, tvůrci poezie a často i proroci. Na nevyšším postu stáli Ti nevzdělanější a zároveň nejobávanější - druidové. Příprava na dráhu druida trvala až dvacet let.

Druidové znali tajemnství posvátných zaříkadel a čísel, uměli rozmlouvat s bohy, vykonávali oběti, pořádali obřady při slavnostech roku, určovali, kdy zasít plodiny a kdy porážet zvířata. Věřilo se, že kletba vyřčená druidem, mohla platit až po 17 generací. Někteří druidové se podobně jako šamani uměli dostat do transu či změnit svou podobu. Jejich učení bylo tajné a předávalo se pouze ústně. Zajímavý je fakt, že spousta takto vzdělaných mužů neuměla číst a psát. Byl v tom ale skrytý záměr. Jeden moudrý druid kdysi pravil: "Ohromným bohatstvím učených mužů jsou především jejich paměťové schopnosti. Právě v tom je nesmírná síla jejich mysli. Kdybychom si všechny znalosti zapsali, už bychom si je nemuseli pamatovat a naše mysl by ochabla."(zdroj Edward Rutherfurd, Dublin Počátky)

Tzv. OLTÁŘ DRUIDŮ - místo pro účely oslav zimního slunovratu (jih Irska, oblast Cork)

Další zajímavosti:
Víte, že v Irsku se nikdy nevyskytovali hadi?
Nejvyšší pocta zesnulému byla v keltském světě prokazována tím, že byl dotyčný pohřben ve stoje.
Druidové si vyholovali hlavy od uší nahoru přes temeno (tzv. tonzura)

Název hlavního města Dublin v překladu do gaelštiny (Baile Átha Cliath) znamená brod na hatích, protože tudy kdysi vedla důležitá obchodní cesta a nacházel se zde brod přes řeku Liffey (irsky An Life-život).

VÁNOČNÍ VÝZDOBA V DUBLINU - gaelské nápisy jsou téměř na každém kroku, hned pod těmi anglickými (aktivně se řeč používá už jen na severu země. Mládež má sice irštinu jako druhý jazyk ve škole, naučí se ale většinou jen základy)

Víte z čeho pocházejí názvy dnešních pohanských oslav jako je Beltain nebo Samhain? Jsou to názvy jednotlivých nadcházejících měsíců v Irské gaelšině, ve kterých se svátek slavil.

Bealtaine (čteme Beltane, s důrazem na B) = květen
Lúnasa (čteme jako píšeme, s důrazem na L:) = srpen
Samhain (čteme Sauvin) = listopad

VÍTEJTE V DUBLINU (Výslovnost - Folča Blá Klie)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 11. ledna 2015 v 10:32 | Reagovat

Zdravím vás,

takový styl zpracování se mi dost dobře líbí.  Přijdu zas :)

2 Terka Terka | 15. ledna 2015 v 15:08 | Reagovat

Ty fotky jsou krásné! Hned bych se do Irska podívala:)

3 Little (T)error Little (T)error | Web | 19. ledna 2015 v 20:00 | Reagovat

Parádně napsané a moc zajímavé! :)

4 Pavel Pavel | 20. ledna 2015 v 17:35 | Reagovat

V tomhle životě jsem byl v Irsku 6x. po celém Irsku. Je to moje snad nejmilovanější země, neboť jsem tam žil vícekrát v životech minulých a také vím, kdo jsem byl. Tam jsem doma stejně jako v České kotlině a na Gran Canaria.
Takže jsem si rád početl. Díky. Kruh má jméno Drombeg - také jsem tam byl...

5 Amálka Amálka | Web | 20. ledna 2015 v 18:39 | Reagovat

[4]: To se máš! Já jsem u Drombegu nikdy nebyla, ale ráda bych se tam ještě někdy podívala. Musí to tam být krásné. Miluji místa, kde člověk cítí otisk minulosti a v Irsku je takových míst opravdu hodně. Možná právě proto mi tolik učarovalo.

Jinak děkuji všem za milé komentáře, to potěší :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama