Sofiya - anděl hudby

4. února 2015 v 15:31 | Amálka |  > Moje zážitky s nehmotnými bytostmi
2/15
Jak už jsem tu předtím párkrát psala, občas slýchávám v hlavě hudbu. Často o to žádám vyšší síly, protože je to velmi příjemné a inspirativní. Nejčastěji se mi to stává ráno po probuzení nebo večer těsně před spaním, příležitostně pak při procházkách v přírodě. Včerejší zážitek byl ale něčím zvláštní a výjimečný, tak jsem se rozhodla o tom napsat.


Bylo časně ráno a já jsem spolu s partou svých příbuzných dorazila na místo, odkud jsme se chystali vydat na delší turistický výlet. Sbalili jsme si nejnutnější věci a vyrazili. Asi po půl kilometru chůze jsem ale k mé smůle zjistila, že jsem si v autě zapomněla tašku. Zpátky jsem trefila v pohodě, ale problém nastal, když jsem se pak opět snažila najít ostatní. Úplně jsem se ztratila a jak tak bloumám podél řeky, najednou mi došlo: "Co tu vlastně dělá strýc? Vždyť ten už nežije... takže - musí to být SEN!" Abych se ujistila, napadlo mě podívat se na telefon. Jakmile jsem z tašky vytáhla mojí starou Nokiu, k mému údivu tam byla zpráva! Vzrušeně jsem ji otevřela a přečetla si krátký a poněkud zvláštní vzkaz: "Ahoj Amálko, mám pro Tebe dárek, poslouchej! Sofiya"

V údivu jsem zvedla obočí a dlouze se rozhlédla kolem sebe. Nikde nikdo... Vydala jsem se tedy vpřed podél řeky a neustále jsem nad vzkazem přemýšlela. Co to znamená?? Když jsem se na chvíli zastavila u řeky a podívala se na její čistou hladinu, najednou mi v hlavě trošku šibalsky zazněl ženský hlas "Hledáš cestu?" Nechápavě jsem vykulila oči a než jsem stačila vymyslet nějakou odpověď, hlas pokračoval "pokud máš v mysli neustále záměr a spoustu dalších myšlenek, nemůže do ní vstoupit nic nového."

Pochopila jsem a při pohledu na řeku jsem nechala své myšlenky volně plynout. Za chvíli se začal sen rozpadat a já jsem ucítila své tělo v posteli. Uvědomila si, že zatímco ležím, v hlavě mi zní krásný zpěv. Hlastitost a srozumitelnost byla přímo úměrná tomu, jak jsem se na ně soustředila. Čím víc jsem si chtěla zapamatovat slova, která mi v tu chvíli přišla naprosto geniálně poskládaná, tím méně jsem je dokázala vnímat. I když mě zpočátku trošku mrzelo, že si je později nebudu moct zapsat, uvolnila jsem se a hudbu si užívala jen pocitově.

Asi po 20 minutách se pak stalo něco zvláštního. Všimla jsem si, že jedna skladba se začala opakovat a přede mnou se vynořil text, úplně jako na plátně. Snažila jsem se ho tedy zapamatovat, ale nakonec mi bohužel utkvěl jen krátký refén a jeho původní melodie. Byla to v podstatě velmi jednoduchá písnička o rozchodu dvou lidí a vyprávěla hlavně o tom, jak je důležité, nechat věci po odloučení plavat. Milovat, ale nikdy nelpět. Jak Sofiya text s nadšením opakovala, nikdy nezazpívala melodii 2x stejně, a tak mi ukázala, že pokaždé existují desítky perfektních variant, jak slova zhudebnit. Sálalo z ní neobyčejné nadšení z tvorby, které si s naprostou lehkostí užívala. Vysoká a hřejivá rezonance, která z ní vyzařovala, jasně svědčila o jejím andělském původu. V poslední verzi se ke zpěvu přidala kytara, foukací harmonika, housle a buben a znělo to jako opravdu cool country song:)


Refrén písničky:
Opouštím své místo v Tvých láskách,
můžeš zůstat jen v Těch mých.
Co život změnil, já nechám být,
nikdy jsem Tě nechtěl takovou mít.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Zita Zita | Web | 5. února 2015 v 5:37 | Reagovat

Máš asi vzácný dar,  já tohle co popisuješ nezažila, ale hudbu taky slýchám, většinou je to ak, že nějakou písničku slyším a pak se jí nemůžu zbavit a někdy kvůli ní nemůžu ani usnout. Jenže to je něco zcela jiného.

A v anketě - o kontakt se snažím, ale.......

Změnila jsem si přezdívku, aby tě to teď nemátlo.

2 Amálka Amálka | Web | 6. února 2015 v 11:38 | Reagovat

[1]: No, tak to se mi stává taky. Nějaká písnička nebo chytlavá melodie mi vleze do hlavy a vůbec nechce pryč:) Nejen, že si jí celý den nechťa broukám, ale ještě mě pak pronásleduje před spaním. Jinak o kontakt se snaž dál, nic nejde hned. Když vydržíš, časem to přinese plody.

3 Zita Zita | Web | 6. února 2015 v 12:41 | Reagovat

Já to nevzdám, budu to zkoušet dál, díky.

4 Andoriana Eamë Andoriana Eamë | E-mail | Web | 7. února 2015 v 10:15 | Reagovat

To je nádherný článek :)
Co se týče andělů... U mě je to takové složitější, už párkrát k nějakému kontaktu došlo. Nezkoušela jsem žádné techniky, nijak jsem se o kontakt nesnažila, prostě to přišlo nějak samo. Občas cítím vibrace, takové podivné doteky, většinou na hlavě - jako by mě někdo hladil. Jednou se mi v hlavě vynořila i podoba anděla a tak jsem ho hned spěchala nakreslit.
Ale... pořád přemýšlím, jestli jsem si to nevymyslela. Jako u všech těchto zážitků a "vidění".
Takže prostě počkám, jak se to vyvrbí :)

5 Amálka Amálka | Web | 7. února 2015 v 10:37 | Reagovat

[4]: Děkuji:)
Toto byl přesně můj problém - často jsem přemýšlela, jestli si něco nenamlouvám, nevymýšlím. Pak jsem ale pochopila, že fantazie je v podstatě brána ke komunikaci s těmito bytostmi.  Od té doby, co jsem se do ní plně ponořila a vnímám ji jako skutečnost, daří se mi i kontakt s anděly a dalšími bytostmi. Ono v podstatě existuje vše, na co pomyslíš, jen ne hned na hmotné úrovni. A andělé mají alespoň zpočátku takovou podobu, jakou jim sama dáš. Ty jemné doteky hlazení po hlavě také znám, je to moc příjemné.
Kdybys ses náhodou chtěla o obrázek Tvého anděla podělit, moc ráda ho dám k sobě do galerie:)

6 Andoriana Eamë Andoriana Eamë | E-mail | Web | 7. února 2015 v 11:04 | Reagovat

[5]: Pokud budeš chtít, ráda se podělím :)
Ale je to kreslené dávno, když jsem byla menší, takže moc velkou kvalitu nečekej. Kam mám posílat? :)

7 Amálka Amálka | Web | 7. února 2015 v 11:09 | Reagovat

[6]: skvělé, díky:) Pošli na: augustineF@seznam.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama