Spněný sen

13. srpna 2015 v 15:45 | Amálka |  > Domov a rodina
Možná si vzpomínáte, že jsem tu někdy v polovině května uveřejnila návod Jak zhmotnit přání. To svoje jsem Vám ale záměrně neprozradila, protože jsem nechtěla nic zakřiknout a navíc jsem měla ohledně jeho uskutečnění mírné pochybnosti. Všechno ale nakonec dobře dopadlo, takže teď už Vám mohu s klidnou hlavou říci, co jsem si vlastně přála a jaký to mělo průběh.


Tímhle povídáním tak trochu navazuji na téměř rok starý článek Všude dobře, doma nejlíp. Moje největší přání bylo totiž vrátit se zpátky domů - na chalupu, na vesnici. Před šesti lety jsem se přestěhovala ze středních Čech na Moravu, kde jsem kromě své druhé práce ve škole, začala s přítelem podnikat v oblasti zdravé výživy. I přesto, že šlo o celkem slušný způsob obživy, bylo to velmi svazujcící a navíc mě život ve městě začínal čím dál více ubíjet. Poslední dva roky jsem byla téměř permanentně zahrabaná v obchodním centru a každou volnou chvilku trávila unikem do přírody. Na druhou stranu to ale byla dobrá škola života - naučila mě nést si následky svých rozhodnutí, což je velmi cenná zkušenost. Nemohla jsem jen tak se vším seknout, sbalit se a jet domů, protože mě vázala nájemní smlouva. Už nějakou dobu jsem se sice snažila firmu prodat, ale bezúspěšně.

Když se daří...
Hned poté, co jsem správně nastartovala již zmiňovaný proces zhmotňování (zde) nabraly události velmi rychlý spád a vše do sebe začalo parádně zapadat. Na druhý den se mi ozval potencionální zájemce o můj podnik se zdravou výživou a do dvou měsíců ho skutečně převzal! Vyšlo to přesně na termín, kdy i příteli skončil kšeft v práci, takže se se mnou také mohl v klidu přestěhovat. Aby toho nebylo málo, potkali jsme mezitím v naší oblíbené hospůdce mladý pár, hledající ubytování a nakonec si převzali do nájmu náš byt a odkoupili s ním i veškerý nábytek.

Živě si také vybavuji jeden z posledních pracovních dnů na konci června, kdy jsem dostala vnuknutí, abych se podívala na internet po novém zaměstnání. Ještě než jsem zapnula počítač v hlavě se mi zřetelně rozezněl jasný hlas, který neustále opakoval "dnes najdeš práci, dnes najdeš práci". Věděla jsem přesně, kde bych chtěla pracovat, ale byla jsem v tomto ohledu poněkud pesimistická. Je to jedno z těch míst, které si lidé drží až do důchodu a málokdy se uvolní. Jakmile mi tedy najel google, napsala jsem (spíš z hecu) do řádku pro vyhledávání název své vysněné pozice a pracoviště a nemohla uvěřit svým očím po zmáčknutí klavesy enter. OMG! Oni opravdu shánějí! Byla jsem úplně u vytržení, skákala, lámala rukama a pořád opakovala YES! YES! JOOO! :-D Ještě, že v tu chvíli nepřišel žádný zákazník. Ihned jsem dala dohromady průvodní dopis, kde jsem budoucího zaměstnavatele ujistila, že tato pozice čeká jen a pouze na MĚ, připojila svou profilovku a šup odeslat. Ruce se mi úplně třásly vzrušením a děkovala jsem nebesům za tenhle supr bonus :) Za dva dny jsem jela do Čech na pohovor a třetí den mě vzali! Je to práce ve školství (SOU), jen pár kilometrů od mého bydliště, takže prázdniny si teď ještě užívám.

Během července jsme se přestěhovali, což byla docela morda, i když jsme sebou netáhli žádný nábytek. Opět jsem si uvědomila, jakou hromadu zbytečností lidi neustále shraňují jen proto, aby je nakonec stejně vyhodili. Ještě pořád to tu není perfektní a asi ještě dlouhou dobu nebude, ale je tu klid, pohoda a 3x do týdne čerstvé rohlíky :) Betyna je tu taky strašně šťástná, pořád nemusí čekat, až jí půjde někdo vyvenčit. Celý den loví myši a pak se uvelebí na lavičce nebo pod ní a relaxuje.

Bety a její oblíbená literatura

I když jsou obrovská sucha, nějaká ta zeleninka nám tu dozrává, takže nemusíme skoro nic kupovat. Už se strašně těším, až příští rok uděláme pořádné záhony


Na kompostu se nám vylíhly takovéhle obludy


A k snídani si vždycky natrhám borůvek, popř. udělám osvěžující koktejl


Naše spodní zahráda - (whoho příští rok budou včeličky-pst!:)


A horní zahrádka s garáží, která je momentálně zaskládaná bordelem


Asi týden po nastěhování jsem se zmínila sousedům, že bych zase chtěla kočičku a hned druhý den na mě kdosi volá od branky s maličkým, zablešeným černo-bílým chomáčkem. Tahle fotka byla focená hned první den, teď už číča vypadá daleko lépe a taky nám pěkně roste! Říkáme jí Tonička a je neuvěřitelně hravá


Betynin relax pod mou oblíbenou vrbou, jejíž dévě říkám Kessie a byla se mnou v kontaktu celou dobu, co jsem byla pryč. Skutečná přítelkyně. Má krásné kudrnaté vlasy, které jí vyrůstají z hlavy neobvyklým způsobem a tmavé, hluboké oči. Chalupa z tohoto pohledu vypadá také celkem pěkně, ale věřte mi, že je tu hromada práce, hlavně s vlhkostí v domě. Posledních 6 let se sem jezdilo jen párkrát do roka na rekreaci a je to hodně znát.


Na závěr bych chtěla poděkovat stálým čtenářům, kteří sem zajdou a občas mi i napíšou nějaký ten milý email i přesto, že poslední dobou jsem na blogu hodně zvolnila. Opravdu mě to moc těší! Já na své oblíbené blogy také pořád chodím, ale pravda, že momentálně ne tak často a pravidelně jako předtím. Věřím ale, že po létě se to zase dostane do starých kolejí. Všem přeji pěkný zbytek léta :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 19:48 | Reagovat

Opravdu nádherné fotky! :) Taky jsem byla celkem nedávno poučena o tom, abych si dávala pozor na to, co si přeji...

Velmi mě těší, že se máš tak dobře! :)

2 Kosma Kosma | Web | 14. srpna 2015 v 13:22 | Reagovat

Já si říkala, že málo píšeš - myslela jsem, že to ty dvanáctky! :-) Je strašně pěkný číst, že se daří, že všechno do sebe zapadá! :-) A gratuluju k ideální práci! A vůbec - je fajn, když to v životě sviští! Ať jste na staronovém místě šťastní a - asi se na to zhmotňování taky podívám! :-)

3 Zita Zita | Web | 14. srpna 2015 v 15:44 | Reagovat

Amálko krásné fotečky, máte to tam moc hezké a nejvíc se mi líbí mazlíčci a jak píše Kosma, dobře se to čte, že se daří a že tvůj sen se stal skutečností.

Zdravím, a přeju krásný víkend.

P.S. Už čekám na ochlazení, jako na smilování.....

4 Terka Terka | Web | 14. srpna 2015 v 22:02 | Reagovat

Pani, to je krasny clanek, takovy opravdu moc pozitivni a plny nadeje :) Ja jsem se ted tak nejak napul prestehovala do Prahy za studiem, jinak ale pochazim z vesnice, vracim se tam na vikendy i na prazdniny a zcela uprimne, miluji to tam, jednou bych se rozhodne chtela vratit prave na vesnici a tam zit :)

5 Anchor Anchor | E-mail | Web | 21. srpna 2015 v 13:02 | Reagovat

Gratuluju ke splněnému přání! :) Poslední dobou si taky nemůžu představit život někde ve městě, natož pak velkém, v jeho centru - díkybohu za náš malý domeček na úplném okraji města u lesa, kde ani nemáme pořádnou silnici a lidé od Googlu tu neudělali Street view :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama