Vzpomeň si - 1. část

27. srpna 2015 v 14:25 | Tomáš |  > Tomášovy povídky

Ono království je jako pastýř
jež má stero ovec.
Jedna pak pobloudila
ta z nich největší
opustil on devět a devadesát
a tu hledal až nalezl.
I znavil se
a jí pravil:
tebe více než jich devět a devadesát miluji.

Seděli jsme s bratrem v malém háji fíkovníků. Slunce pálilo a my se krčili ve sporém stínu žloutnoucího listí. Mlčeli jsme. Nervózně jsem brouzdal prstem v písku.
"Tak co?" udeřil znovu bratr. On se již rozhodl. Takový byl vždycky. Jakmile se pro něco odhodlal, nepřipustil žádné pochybnosti. Ničemu a nikomu nedovolil, aby ho zvyklal. I teď věděl, že do toho půjdu s ním. A já tu vedle něj měl pocit, že nemám na vybranou. Jakoby jeho chladný pohled uzavřel všechna zadní vrátka.
"Já nevím! Tohle se mi zdá moc. Vždycky jsme to nějak zvládli" řekl jsem. Neznělo to vůbec přesvědčivě. Teď jsme na tom byly opravdu špatně. Vlastně nejhůř, co si pamatuji. Neměli jsme kam jít, neměli jsme nic a před námi byla ještě dlouhá cesta do kamenolomu, kde jsme měli pracovat.


"Tak poslouchej ještě jednou! Nevím jak ty, ale já mám hlad, noc máme na krku a nemáme kde spát. A potulovat se v noci po tomhle městě je jasná sebevražda. Ten barák jsem sledoval od rána. Je tam jen ta ženská a malá holka. Trochu je vystrašíme a oni nám všechno dají samy. Nemáme jinou možnost, jinak tady zhebneme hlady!"
Asi má pravdu. Pokoušel jsem si představit, co bychom mohli jiného podniknout, ale všechno přemýšlení se zdálo zbytečné. Nejspíš má pravdu. Je to přeci starší bratr. Člověk, na kterého jsem se mohl vždy spolehnout. Nikdy mě nenechal v potížích, vždy si věděl rady. Když říká, že nemáme navybranou, tak asi ví, proč to říká.
"Tak dobře. Půjdeme do toho. Ale provedeme to co nejrychleji."
"Já věděl, že můj mladší bráška má rozum. Jasně, že to vyjde."

...
(pokračování brzy)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama