Září 2015

Dýňová polévka

30. září 2015 v 17:38 | Amálka |  > Amálka za plotnou
Uvařit dobrou dýňovou polévku zabere asi 20 minut času a výsledek stojí zato. Recept je vhodný pro milovníky hustších krémů a tato lahodná polévka se od ostatních odlišuje nejen lehce nasládlou, jemnou chutí, ale i výrazně oranžovou barvou.


Podzimní momentky

27. září 2015 v 18:18 | Amálka |  > Z přírody
Dneska jsme byli na malém, rodinném výletě po okolí. Já na bruslích, přítel na kole a nejmladší ratolest na skejtu. Jediná Bety šla po svých. No, šla... Spíš neustále někde běhala, skákala do výšky jako srnka, čmuchala do dir, hrabala a lovila myši :) Ujeli jsme dohromady asi 10 km, podívali se k nedalekému rybníku a po cestě se nabaštili zralých švestek, slaďoučkých šípků a červených malviček hlohu. Během procházky vzniklo i pár hezkých momentek, tak jsem si řekla, že se tu s Vámi podělím. Tohle období patří k mým oblíbeným v roce. Je plné melancholie a zvláštní, tajemné atmosféry.

Pírko ve vodě

Happy birthday Avril

27. září 2015 v 15:56 | Amálka |  > Hudba a zpěv
Dnes je mé oblíbené kanadské zpěvačce Avril Lavigne 31 let. Jelikož momentálně opět prochází nelehkým rozvodovým obdobím, přeju jí, ať se jí konečně začne s chlapama dařit a inspirace k tvorbě ji nikdy neopustí. Přidávám jednu mou oblíbenou písničku z koncertu a dva méně známé klipy z dílny fanoušků, které jsou hodně kontrastní. První velmi smutný, druhý zase plný života.

Mangové smoothie

26. září 2015 v 19:55 | Amálka |  > Amálka za barem
Včera jsem v potravinách zmerčila krásné, veliké mango a dostala jsem na něj strašlivou chuť. Po cestě domů mi pak v hlavě uzrál nápad, že z něj připravím pro všechny lahodné smootie ze surovin, co dům dá. Jelikož se mi kombinaci ovoce povedlo dobře sladit a smootie všem moc chutnalo, rozhodla jsem se recept napsat i sem. Třeba to někoho inspiruje. Je takové hutné, slaďoučké a k tomuto období se podle mě skvěle hodí.

Do mixéru jsem nakrájela:
1 zralé mango
1 broskev
dále jsem přidala šťávu z 1 limetky
šťávu z 1 pomeranče
2 snítky máty
2 lžičky třtinového cukru
trochu ledu
vodu jsem dolila cca do 3/4

Výsledek vidíte zde, chutnalo to naprosto nadpozemsky :)

Pohled do zrcadla v astrále

21. září 2015 v 18:03 | Amálka |  > Deníček astrálního cestování a lucidních snů
Dneska jsem po delší prodlevě opět astrálně cestovala. Bylo asi pět hodin ráno, když jsem vstala, abych si zapnula ohřev vody na ranní sprchu, a pak ještě šup rychle zpátky do teplé postele. Hned po pár minutách jsem ucítila stav absolutního uvolnění a lehce vyklouzla z těla. Tohle poslední dobou zvládám naprosto elegantně, na rozdíl od dřívějška. Ocitla jsem se v mém bývalém dětském pokojíčku a stav byl natolik totožný s bdělou realitou, že jsem se musela přesvědčit, že jde o sen. To se mi často nestává. Dívala jsem se chvíli na předměty na stole a uviděla mezi nimi jednu hračku, kterou jsem nedávno darovala. To mě přesvědčilo, že sním, otevřela jsem tedy okno a vyletěla ven. Naskytl se mi krásný výhled na noční osvětlené město, ale jak jsem se dlouze zadívala do dáli a přestala být akční, ihned jsem ucítila, jak mě to táhne zpět do těla.

Plesnivé brambory

17. září 2015 v 20:04 | Amálka |  > Amálka za plotnou
Recept na tento zapečený pekáček vonící po nivě a česneku mám od své babičky, která ho ovládá opravdu bravurně a i přes neatraktivní název pokrmu jsou brambůrky vždycky mňam, mňam. Jak na ně?


Domácí chleba

7. září 2015 v 20:47 | Amálka |  > Amálka za plotnou
Včera odpoledne jsem sebrala všechnu odvahu a pustila se zase jednou do přípravy domácího chleba :) Když se Vám podaří překonat prvotní strach, že to nezvládnete, nakonec zjistíte, že je to vlastně celkem snadné a úžasná vůně, která se po upečení line celou kuchyní, rozhodně stojí zato. Dnes ráno jsem se tedy na snídani opravdu těšila a úplně mi stačil jen voňavý křupavý krajíc s trochou másla. Byla to opravdu lahoda! Ještě si ho upeču párkrát a vsadím se, že kupovaný už nebudu chtít ani vidět :) Ona samotná příprava není složitá ani nijak zvlášť náročná, jen trvá celkem dlouho...


Vzpomeň si - 9. část

4. září 2015 v 16:58 | Tomáš |  > Tomášovy povídky

"Co to bylo za divadlo?" zazněl hlas za mnou. Ohlédl jsem se. Bratr. Seřadili nás tak, že jsme šli za sebou.
"Nevím, nechápu to."
"No, byl to magor. Stačilo, aby řekl jedno slovo..."
Nejspíš ano, ale proč tedy pořád mlčel. Syn Boží. Židovský král.

Ani nevím, jak dlouho nám trvala cesta městem, kde na nás pokřikovali všudypřítomní diváci, ale najednou jsme se ocitli u cesty. Po jejích okrajích se válely dřevěné kříže. Střáže nám sundaly okovy. Ke každému odsouzenému byli přiděleni tři vojáci. Dva ho drželi, aby se náhodou nepokusil o útěk a nechtěl si tak zkrátit své utrpení pod mečem nějaké stráže. Útěk nebyl možný. Byly zde stovky lidí. Bratr se ještě trochu vzpouzel, ale i on už pochopil, že je to marnost.

Vzpomeň si - 8. část

3. září 2015 v 4:53 | Tomáš |  > Tomášovy povídky

"Tak se znovu setkáváme Židovský králi. Něco se však změnilo. Nyní již o sobě netvrdíš, že jsi král a Syn Boží, ale doslechl jsem se, že jsi samotný Bůh. Je to pravda?
Mlčel. Ten člověk mlčel. Zato lid řádil. Žádal ukřižování, žádal smrt.
"Proč jsi zticha, Ježíši. Vidíš ty lidi. Všichni žádají tvou smrt. Urazils je. Myslíš si o sobě, že jsi něco víc. Já si myslím, že jsi jen obyčejný blázen. Ale tito lidé tvrdí, že jsi nebezpečný. Obhaj se. Máš možnost se zachránit. Ještě jsem nevynesl rozsudek."

Ticho. Bez pohybu. Stál a mlčel. Trvalo to několik minut. Dav utichal. Čekali, co ten člověk pronese. Vypadal opravdu jako blázen. Syn Boží nebo snad Bůh. Nakonec soudce seběhl ze schodů. Přímo k tomu muži. Postavil se před něj.
"Tak co? Jsi ještě král?" zakříčel na něj a prstem ukázal na rozbouřený dav.
Ten člověk pomalu, pomaličku zvedl hlavu a podíval se soudci do očí. Nyní jsem mu viděl do táře. Vypadala unaveně a sklesle, ale jeho oči byly tak hluboké... Něco řekl, úplně tichounce, ale soudce to rozlítilo. Prudce se otočil a vykročil ke schodům. V polovině cesty se zastavil a zády k tomu muži začal křičet:

Vzpomeň si - 7. část

2. září 2015 v 6:57 | Tomáš |  > Tomášovy povídky

"Vstávat!" zařval odněkud zdálky dozorce, a tak mě vyrval z povrchního spánku. Zvláštní - úplně jsem zapomněl na to, co se stalo, a při tom probuzení to na mne zase spadlo.
Sundavali nám pouta. Chodili od jednoho odsouzeného k druhému a odemykali okovy z rozedraných zápěstí. Železa na nohou nám nechali a stavěli nás do řady směrem k východu z kobky. Nikdo z nás se už nebránil, nikdo nevzdoroval. Jakoby to všichni chtěli mít za sebou. Ohlédl jsem se po svém bratru. Sotva se držel na nohou. Ta noc ho vyčerpala. Dali nám povel k pochodu. Pomalu jsme stoupali po kamených schodech na denní světlo. Čerstvý vzduch. Úplně jsem zapomněl, jak nádherně voní. Oslepilo mě slunce. Chvíli jsem kolem sebe viděl jen bílé světlo a slyšel vzdychání vězně přede mnou. Nakonec si oči přeci jen zvykly a já se mnohl rozhlédnout po posledních tvářích, které v životě uvidím.