Vzpomeň si - 8. část

3. září 2015 v 4:53 | Tomáš |  > Tomášovy povídky

"Tak se znovu setkáváme Židovský králi. Něco se však změnilo. Nyní již o sobě netvrdíš, že jsi král a Syn Boží, ale doslechl jsem se, že jsi samotný Bůh. Je to pravda?
Mlčel. Ten člověk mlčel. Zato lid řádil. Žádal ukřižování, žádal smrt.
"Proč jsi zticha, Ježíši. Vidíš ty lidi. Všichni žádají tvou smrt. Urazils je. Myslíš si o sobě, že jsi něco víc. Já si myslím, že jsi jen obyčejný blázen. Ale tito lidé tvrdí, že jsi nebezpečný. Obhaj se. Máš možnost se zachránit. Ještě jsem nevynesl rozsudek."

Ticho. Bez pohybu. Stál a mlčel. Trvalo to několik minut. Dav utichal. Čekali, co ten člověk pronese. Vypadal opravdu jako blázen. Syn Boží nebo snad Bůh. Nakonec soudce seběhl ze schodů. Přímo k tomu muži. Postavil se před něj.
"Tak co? Jsi ještě král?" zakříčel na něj a prstem ukázal na rozbouřený dav.
Ten člověk pomalu, pomaličku zvedl hlavu a podíval se soudci do očí. Nyní jsem mu viděl do táře. Vypadala unaveně a sklesle, ale jeho oči byly tak hluboké... Něco řekl, úplně tichounce, ale soudce to rozlítilo. Prudce se otočil a vykročil ke schodům. V polovině cesty se zastavil a zády k tomu muži začal křičet:


"Jak ti mám pomoci, když se vůbec nesnažíš? Ti lidé tě chtějí vidět mrtvého, já ne! Ale jak tě mohu osvobodit, když mi nedáváš žádnou možnost, žádnou šanci..."
"Ukřižujte ho, Piláte! Nemáme krále!'
"Dobrá. Potrestám ho. Nechám ho zbičovat za jeho bláznivou drzost. Doufám, že uspokojím vaši touhu po krvi!" řval soudce na lidi.
Vojáci přinesli provazy a uvázali mu je kolem zápěstí. Roztáhli mu ruce. Pilát začal počítat. Po několika ranách se písek zbarvil vsakujícími se kapkami krve. Ježíšova záda zrudla hlubokými šrámy. Počítání nebralo konce. Dav tančil v krvavé extázi. Ježíš krutě trpěl, křičel bolestí. Pilát se nedíval. Celou dobu stál k bičovanému zády. Pomalu i lidé na tribunách utichali. Nakonec bylo slyšet jen Ježíšův nářek.

"...třicetdevět...DOST!' křičel Pilát. Vypadal strhaně, jakoby trpěl za Ježíše. Ohlédl se po něm. Měl podlomená kolena. Tváří téměř ležel v písku. Potom pohlédl do ztichlých tribun. Lidé vypadali jako zmraženi. Jakoby sotva dýchali.
"Vyřízeno." pronesl Pilát a otřel si z čela pot. Otočil se na cestu ke svému křeslu.
"Ukřižuj ho!" zazněl z tribuny osamělý výkřik.
"UKŘIŽUJ HO!" k pokřiku se přidávalo stále víc a víc lidí až začaly tribuny znovu vřít tímto heslem.
"Copak vám to nestačilo? Potrestal jsem ho. Proč chcete život téhle ubohé loutky. Řekni něco, Ježíši. Jde o tvůj život!"

Soudce poklekl do písku vedle třesoucí se trosky. Zvedl jeho hlavu z prachu do svých dlaní. Podíval se mu do očí, jeho se leskly slzami.
"Říkáš, že znáš pravdu. Ale co je to pravda. Nemá snad každý svou. Řekni: Co je to Pravda?"
-Ticho- Dívali se na sebe. Pilátovy oči těkali sem a tam, jakoby v těch Ježíšových něco hledaly. Nějaká odpověď. Něco. Ježíšova hlava pomalu vyklouzával z Pilátových dlaní, až zase klesla k zemi. Soudce pomalu vstal. Oklepal prach ze svého roucha a kráčel po schodech zpátky do svého křesla. Posadil se a omyl si ruce.

"Myji si ruce. S tvou sebevřaždou nemám nic společného." to byla jeho poslední slova, než zmizel v budově amfiteátru.
"Tak jdeme! Hejbejte se!" přikázali dozorčí a odváděli nás pryč.
Toho muže jsem z tratil z dohledu. Kdo to byl? Co to bylo zač? Mohl se zachránit. I blázen by se sám takhle neodsoudil k smrti. Proč stále mlčel. Co to všechno mělo znamenat? Myšlenky se mi jedna za druhou hnaly hlavou. Úplně jsem zapomněl, že jsme už dávno na cestě k popravišti. Chtěl jsem si užívat poslední kroky, naposledy vychutnat krásu krajiny, ale nemohl jsem toho muže vyhnat ze své mysli.

...
(pokračování brzy)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama