Říjnové zamyšlení

11. listopadu 2015 v 20:57 | Amálka |  > Z přírody
10/15
Stála jsem uprostřed naší zahrady a vychutnávala si chuť čerstvě natrhaných rajčat. Kolem mě se nedočkavě kroutila naše fenka Bety, protože už tušila, že půjdeme brzy na procházku. Jakmile jsme vyšly na louku za domem, sundala jsem si boty a dala se do běhu, při kterém jsem si užívala poslední teplé dny babího léta. Tráva byla dosud zelená a ve vzduchu voněl jakýsi klid a smíření. Dole v hlíně jsem zahlédla fialová kvítka kakostu a také pár myšek, které se přede mnou urychleně schovaly do svých dir. Asi po kilometru jsem se zastavila, abych si oddychla a natrhala hrst zralých šípků. Zatímco jsem z nich odkousávala šťopku a pracně dolovala pichlavá semínka, pozdravila jsem svou oblíbenou břízu a třešeň, které se nad nimi něžně skláněly.


U nedalekého hřbitova, jsem si pak lehla do trávy a zatímco jsem si nazouvala boty, promnula jsem si mezi prsty téměř suchá kvítka mateřídoušky. Voněla tak sladce, že jsem měla pocit, jakobych právě ochutnala doušek přímo z dlaní matky přírody. Vnímala jsem tu překrásnou podzimní energii a netrvalo dlouho a naladila jsem se na stejnou vlnu. Vůně mateřídoušky, kukuřičné pole po dožínkách, šedé nebe po němž se míhaly malé jiskřičky i šumící javory, jakoby se najednou staly mou nedílnou součástí. Hlavou mi proběhl celý ten úžasný proces zrození, rozkvětu, sklizně i následného odevzdání se. Vše živé, rodící se k všeobecného užitku a posléze radostně odcházejíc s příslibem nového začátku. Viděla jsem život, jako nekonečný kruh, bez konce a bez začátku. Zavřela jsem oči a a jednou rukou jemně pátrala po zemi. Promnula jsem mezi prsty další rostlinu a při vdechnutí jsem se musela usmát nad hřejivě bylinnou vůní černobýlu. Jakoby se všechno na moment zastavilo a zároveň bylo plné života. Okamžik se stal věčností a věčnost okamžikem.


Otevřela jsem oči a cítila nepopsatelnou vděčnost. Za sebe, za život, za tuto chvíli. Z hluboka jsem se nadechla a při výdechu si s úlekem uvědomila, že jsem úplně zapomněla na psa! Prudce jsem trhla hlavou, abych se rozhlédla kolem. Bety ležela přímo za mnou a klidně se na mě dívala. Mrkla jsem na ni, a ihned poznala, že ví :) Zvedla jsem se tedy pomalu ze země a vydaly jsme se společně směrem k domovu. Po cestě jsem si ještě sebrala pár luxusních, sladkých hruštiček, o které, jak se zdálo, nikdo nejevil zájem a uklidila několik poházených lahví od alkoholu. Než jsem došla k naší brance, ještě jsem se na moment zastavila u téměř seschlých bezinek, zamávala sousedce, která mě míjela na kole a ochutnala poslední červené plody hlohu, které sice nemají nijak výraznou chuť, ale zato jsou zdravé.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano
Půl na půl
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama