Ve snu mě navštívil Satan I.

22. listopadu 2015 v 20:24 | Amálka |  > Moje zážitky s nehmotnými bytostmi
Ráno jsem se vzbudila v rozporuplné náladě, protože se mi zdál zvláštní, neobvyklý sen. Začínal příběhem dvou mužů, ve kterém jsem vůbec nefigurovala. I přesto, že jeho děj byl vesměs temný a ani závěr neskončil příliš šťastně, tak mě potěšil, protože z něj plyne určité poučení. Měl dvě části, které spolu přímo nesouvisí, takže dnes zde uveřejním první díl a možná se časem dokopu připsat i druhý. V tomto prvním díle to vypadá spíš jako varování před Satanem, seslané světelnými bytosmi, ale není to tak. Ve skutečnosti šlo o nahazování udičky, svádění z cesty a lákání, protože v druhé části jsem už figurovala i já a jeho přítomnost byla naprosto nezpochybnitelná. Musím Vám tedy říct, je to frajer a mistr svého oboru! :)
________
Příběh:
Král se s viditelnou námahou opíral o oltář. Přesto, že mu nohy už sotva sloužily a obličej měl sešlý stářím, v očích se mu viditelně leskla touha po moci, které již nebyl schopen dosáhnout. Kéž by byl zase mlád! Svůj pohled nyní rozhodně upřel na svého letitého důvěrníka, stojícího přímo před ním a mírným pokývnutím hlavy mu dal najevo, že rituál může začít.


Kněz na jeho povel opatrně rozbalil starodávný svitek a započal své dílo. Celé prostředí v kostele, jakoby během pronášených slov zhoustlo a z neviditelného se postupně rodilo nové. Když pak stařík umkl a znovu zavládl klid, vše se náhle dalo do pohybu jako ve zpomaleném filmu. Za oltářem se zjevily veliké kruhové hodiny s nápadnou číslelnicí, jejichž ručička se rytmicky pohybovala směrem nazpět. Současně prostor ovládl hluboký, mocný hlas, který rozkázal "Nechť král dostane nové jméno!" Jakmile to dořekl, začaly se číslice zvláštním způsobem měnit na velká písmena. Postupně jich na hodinách ubývalo, až zůstalo jen základních šest, rozložených na různých místech kruhu. Hlas znovu, nyní hlasitěji vyřkl "URIFUS!" Nebylo to ale pouhé vyslovení jména, které člověk běžně vnímá sluchem. Energie jednotlivých písmen jakoby na moment prolínala celý časoprostor a dala se téměř hmatatelně cítit.

Hodiny pak zmizely do ztracena a před králem se objevila mlžná šedá zástěna, která ho zdánlivě oddělovala od svého společníka. Když zhoustla natolik, že dosáhla neprůhlednosti, padla s ohlušující ranou k zemi a rozvířila kostelní prach. Když si kněz protřel oči, uviděl před sebou mladého krásného muže, který doslova zářil vitalitou. Chtěl svého dlouholetého přítele obejmout a sdílet jeho štěstí, ale když k němu přistoupil blíže a pohlédl mu do očí, jakási vyšší moc ho od záměru odradila. Byla to stejná síla, která králi právě před chvílí vtiskla nesmazatelnou energetickou stopu do jeho existence. Stařík sklonil v zármutku hlavu. Nedokázal se již s králem radovat, protože věděl, že jeho duše je navždy ztracená. Zaprodal ji temným mocnostem a nyní ho čeká jen prázdný život v nevědomosti.

"Když svíce hoří, tak ubývá vosku. Světlo a teplo jsou podmínkou růstu všeho živého. Každá svíčka ale jednou zhasne a každému z nás hoří jinak dlouho. Něco staré vyhasne, aby se zrodilo nové a tak to má být. Ten, kdo se brání přirozenému toku života, jde zároveň sám proti sobě."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Andoriana Andoriana | E-mail | Web | 26. listopadu 2015 v 11:10 | Reagovat

To je hodně silný zážitek. Taky se mi zdají příběhy, ale ještě nikdy to nebyl sen ovlivněný něčím "z venku".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama