Kde se nachází mysl při AC?

13. prosince 2015 v 9:32 | Amálka |  > Deníček astrálního cestování a lucidních snů
Většina lidí má za to, že pokud astrálně cestuje, mysl se nachází mimo tělo. Já zastávám názor, že tomu tak úplně není a v dnešním článku se to pokusím vysvětlit proč. Jedná pouze o mé domněnky, takže článek prosím neberte jako dogma a udělejte si názor sami.

Aby se totiž mysl mohla nacházet mimo tělo, musela by se nejprve stabilně nacházet v těle. To ale není pravda, protože mysl zaplňuje veškery prostor a dokáže tak být na více místech zároveň. Lidské tělo funguje jako jakýsi koncentrovaný shluk energie, který neustále vysílá a přijímá vjemy a transformuje je do představ, myšlenek, slov a konkrétních činů. V podstatě zesiluje energii, protože jí dává jasnou podobu. Myšlenka nezná vzdálenosti a je dokázáno, že mozek nerozlišuje mezi sněním a bdělostí. Za realitu považuje vše, co se momentálně odehrává. Protože má člověk tendence vše od sebe neustále oddělovat, vytvořil pojmy jako "Já", "Vyšší Já" ap., ale tyto označení jsou pouze zdánlivé, jelikož vše je jedno - celek neboli živá mysl, ze které vše vychází.


Představte si, že sedíte např. ve třídě a posloucháte strašně nudnou přednášku. Vaše myšlenky se automaticky rozletí do nejrůznějších koutů a po chvíli už myslí nesedíte v lavici, ale někde "poletujete". Jediný rozdíl mezi tímto stavem - kdy jste myšlenkami jinde a AC je tedy ten, že netvoříte pouze představu, ale i vlastní projekci. Na to, aby jste tohoto stavu dosáhly, je třeba ponořit se do hlubšího stavu vědomí, kde se snadněji osvobodíte od omezení hmotného světa.

Kde se tedy mysl opravdu nachází? V mozku nebo někde na obláčku? Ať si odpovíte jakkoli, v podstatě budete mít pravdu. Mysl je totiž všudypřítomná a neexistuje pro ni místo, kam by se nedostala. Prostupuje vším a zároveň je během života i neustále spjata s konkrátním tělem.


K tomuto zamyšlení mě vlastně přivedl včerejší astrální zážitek. Byla jsem myslí jinde a zároveň vnímala zvuk budíku.
AC zážitek:
Ráno jsem se probudila ze snu a byla trošku dezorientovaná. Nevěděla jsem, jestli už jsem úplně vzhůru nebo pořád bdím. Vstala jsem tedy z postele a začala si mnout ruce těsně před obličejem, aby se mi otevřel zrak. Když pokoj konečně zalilo světlo, vykoukla jsem z okna, abych se ujistila, že jsem v astrále. Pohled ven neodpovídal skutečnosti, tak jsem se rychle snažila využít té chvilky co mi zbývala, než zazvoní budík a vyletěla ven. Míjela jsem zrovna krásnou zelenou stráň, když jsem za kopcem uslyšela známé ranní vyzvánění. Zpátky se mi vůbec nechtělo, tak jsem si řekla, že to budu prostě ignorovat a nevrátím se. A hle! Fungovalo to. Pípaní jsem sice slyšela pořád, ale po chvíli přece jen ustalo a já si mohla v klidu vychutnat dalších 15 minut v přírodě, než jsem se sama dobrovolně vrátila do těla. Je zvláštní, že v astrále sice jakoby nemám pojetí o čase, protože vše se odehrává "teď", ale mám za to přesnou představu, kolik času mezitím uběhlo v hmotě. Zajímalo by mě, jak se dá při cestování čas rozpínat. Ještě sice nevím, jak to provedu, ale chci se s tím naučit pracovat.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 18. prosince 2015 v 22:04 | Reagovat

Já třeba někdy zařadím zvuky ze "skutečného světa" do snů a pak se mi to zajímavě prolíná... třeba mamka něco v kuchyni mixuje a mě se zdá o tom, že někdo řeže pilou strom... Jak se tak pomalu probouzím, uvědomuji si, že to je ve skutečnosti zvuk mixéru. - A to je právě ten moment, kdy nejvíce cítím, jak moje mysl přelétne "tady" do těla.

2 Amálka Amálka | Web | 21. prosince 2015 v 11:30 | Reagovat

[1]: ano, to také znám :) Nejvíce se mi do snů prolíná hudba, když je např. puštěné rádio. Jakmile začnu snít, písničky se obvykle začnou měnit, zesílí třeba zvuk nebo k nim sleduji nějaký děj. Jak jsi psala o tom mixéru - to mi připomnělo, jak jsem jednou ve snu viděla traktor, který se ke mně s ohlušujícím rachotem blížil. Pak mi najednou došlo, že spím a zvuk, který slyším je vlastně strýcovo chrápání :)

3 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 22. prosince 2015 v 13:20 | Reagovat

[2]: To já si vždycky pustím Doctora Who a usnu při tom. To jsou potom sny.

4 Vesi Vesi | Web | 29. prosince 2015 v 19:58 | Reagovat

Ty se máš, že to umíš...:)

Já se o AC pokoušela, vždycky jsem cítila, že to jde... A pak jsem se začala bát a bylo to pryč. :D

5 Amálka Amálka | Web | 29. prosince 2015 v 20:06 | Reagovat

[4]: Když to nevzdáš, určitě Ti to časem půjde. Taky jsem zpočátku bojovala se strachem, ale to asi každý, kdo to někdy zkoušel.

6 Vesi Vesi | Web | 29. prosince 2015 v 20:18 | Reagovat

[5]: Už jsem byla dost blízko, ale pak mi jednou paní učitelka co mě učí na dudy řekla, že bych se mohla z toho zbláznit, že bych se nemusela vrátit do těla a tak. ona tomu sice nerozumí, ale prostě jsem se začala bát. :/

7 Amálka Amálka | Web | 29. prosince 2015 v 20:45 | Reagovat

[6]: Jediné, co člověka při AC děsí jsou jen jeho vlastní obavy. Ono vystrašit někoho je vždycky jednodušší než překonat strach a zažít něco na vlastní kůži. To chce odvahu, ale stojí to pak zato.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama