Únor 2016

Větře, větříčku na okarínu

28. února 2016 v 18:33 | Amálka |  > Hudba a zpěv
Odpoledne jsem cvičila na okarínu a uvědomila si, že už jsem na ni dlouho nic nenahrála. Dnes to tedy napravím a přidávám asi každému známou melodii "Větře, větříčku" z jedné z nejkrásnějších českých pohádek. Znáte někoho, kdo by tuhle pohádku neměl rád? Já tedy ne :)


AC - krásná laguna a milé setkání

27. února 2016 v 10:42 | Amálka |  > Deníček astrálního cestování a lucidních snů
27/2/16
Probudila jsem se přímo uprostřed snu a uvědomila si, že se nacházím na nádherném místě. Stála jsem vedle malého, pěkně malovaného, útulného domečku, vedle kterého byla zídka a za ní proudila čistá, průzračná slaná voda. Nebyla tam velká hloubka, asi tak po pás. Když jsem se rozhlédla kolem, viděla jsem opodál malý vodopád, pod kterým se máchalo ještě pár dalších lidí a také útesy s jeskyněmi, kterými se dalo proplavat. Najednou jsem si všimla, že nejsem sama. Vedle mě stála hezká drobná dívenka s hnědými vlasy, kterou už jsem dříve při svých cestách potkala a vím o ní, že není z hmotného světa.

Vypadá asi nějak takto :)

Mrkla jsem na ni na pozdrav, ona se usmála zpátky a bylo mi jasné, že se musím pokusit si tento sen zhmotnit. Sedla jsem si na zídku, zavřela oči, nohy strčila do poměrně teplé vody a do ruky si vzala kulatý kámen, který ležel kousek ode mě. Soustředila jsem se nejprve na své tělo a postupně si uvědomovala každou jeho částečku. Pak jsem otevřela oči a dívala se na kámen. Zkoumala jsem jeho jemnou texturu a každý jeho záhyb, až se jakoby vyloupl do nového rozměru. Současně s proměnou kamene jsem ucítila i jemný vánek s příchutí soli a rozhlédla se po okolí.

Ranní svítání + vtip dne :)

26. února 2016 v 18:51 | Amálka |  > Moudra, nápady a jiné
Dnes ráno jsem vstala těsně před sedmou a šla klasicky otevřít slepicím kurník. U dveří mě nejprve překvapil poprašek sněhu - počasí je tady u nás poslední dobou nějaké divoké - a poté ještě za domem nádherné ranní červánky. Rychle jsem tedy otevřela slepicím dvířka a mazala zpátky do chalupy pro foťák, abych neprošvihla východ slunce a vše pěkně zdokumentovala.

Pohled z horní zahrádky

V náruči světla - Betty J. Eadieová

18. února 2016 v 17:46 | Amálka |  > Oblíbené filmy, knihy..
V dnešním článku bych Vám chtěla doporučit knihu V náruči světla - duchovní pouť do nebe, kterou jsem si tento týden "náhodou" koupila a přečetla ji za jeden jediný večer - to už se mi tedy dost dlouho nestalo :)

Oficiální text:
Americký bestseller V náruči světla se dělí se čtenáři o poznání, že pouze láska, porozumění, laskavost a pokora dávají našemu pozemskému bytí smysl. Žijeme proto, abychom milovali, rozdávali radost, chápali druhé a nesoudili je. Po dvojnásobném prožitku blízké smrti se autorka rozhodla sdělit světu svou podivuhodnou zkušenost, která jí přinesla pochopení smyslu života. Mimořádný prožitek natrvalo pozměnil a obohatil její myšlení i osobnost.

O autorce:
Betty J. Eadieová je matkou osm dětí a v době, kdy napsala tuto knihu, oslavila s manželem Joem čtyřicáté výročí svatby. Vyrůstala v indiánské rezervaci v Jižní Dakotě, její matka byla indiánka z kmene Lakotů a otec byl skotsko-irského původu.


Lasagne Bolognese

14. února 2016 v 15:39 | Amálka |  > Amálka za plotnou
O víkendu jsem se hecla a poprvé v životě zkusila připravit tradiční italské lasagne se vším všudy. Původně jsem chtěla udělat jedny masové pro přítele a jedny zeleninové pro mě, (masíčko nejím) ale příprava je časově poměrně náročná, tak jsem se rozhodla, že prvně zkusím jen ty masové a zeleninové budou hned příští na řadě. Celková příprava mi zabrala téměř 3 hodiny a toho nádobí, ale musím uznat, že výsledek stál zato!


Keramický anděl

12. února 2016 v 20:35 | Amálka |  > Moudra, nápady a jiné
Už nějakou dobu chodím na keramiku. Přesvědčila mě k tomu kolegyně z práce a jsem jí opravdu vděčná, protože je to fakt supr relax. Taková maličká dílna a skupinka asi 5-7 lidí. Je to vždycky jednou do měsíce cca na hoďku a půl a dnes jsem si konečně přinesla domů svůj výtvor! Je to mé úplně první dílko, tak mám radost. Přesně si pamatuju, jak jsem tam před Vánoci přišla poprvé a vůbec nevěděla, co mám dělat. Nikdo mi tam ani nijak extra neporadil, ale nakonec jsem za to ráda, protože to ve výsledku podpořilo mou fantazii. Nejprve jsem uplácala z hlíny tělo, pak hlavu - ta mi dala nejvíc zabrat a nakonec vlasy, křídla a ruce. Na to už nebyl skoro vůbec čas, tak jsem to tam naplácala co nejrychleji a taky to podle toho bohužel vypadá. Byla jsem totiž při tvorbě tak trošku mimo a najednou byl konec a já byla teprv v půlce. Paní byla naštěstí tak hodná a zůstala se mnou trošku déle. Příští lekci jsem už vypáleného anděla naglazurovala a dnes si ho konečně mohla odnést. Jupí :)

PS: ta červená mistička za andílkem je můj výtvor č.2., ale tu raději celou ukazovat nebudu :)

Zkoušeli jste někdy uplácat něco z hlíny? Láká Vás to? :)

Komunikace s jasanovými dévami

11. února 2016 v 20:11 | Amálka |  > Moje zážitky s nehmotnými bytostmi
11/2/2016
Dnes ráno jsem si jela s Betkou zabruslit a po cestě se zastavila v malém jasanovém hájku. Posbírala jsem tu pár plechovek od limonád, abych je mohla v nejbližší vesnici vyhodit, a pak se opřela o mladý stromek a při poslechu šumění potůčku a zpěvu ptáčků relaxovala. Byla trochu zima, ale naštěstí sem tam prosvitlo mezi mraky slunce a trošku mě ohřálo. Protože jsem poslední dobou s viděním energií celkem na čtýru, dostala jsem spontánní nápad a podívala se na svoje ruce a sledovala energii mezi dvěma ukazováčky, podobně jako hlavní hrdina ve filmu Celestýnské proroctví. Kupodivu jsem ji po chvilce opravdu uviděla. Žlutý pramínek energie něžně proudil mezi prsty. Zkusila jsem se rozhlédnout kolem, ale "rozsvicovací efekt" už se bohužel nekonal :)

Bety a Barča v akci :) + jak jsem to vyřešila s morčátky

8. února 2016 v 14:37 | Amálka |  > Domov a rodina
Dnešní příspěvek bude spíš takový fotočlánek z hrátek našich čtyřnohých miláčků. K Vánocům jsme totiž od souseda dostali takové malé třeštidlo, jménem Barča. Neměl na ní čas. Má to být krysařík, ale vzhledem k tomu, že se pořád něčím cpe na hnoji, tak ještě uvidíme, co z ní vyroste :) S naší Bety jsou teď jedna ruka, nedají si pokoj a pořád se škádlí. Betka s ní úplně ožila, už není tak strašně fixovaná na nás a nestojí věčně za dveřmi, kdy už jí zase pustíme dovnitř.

Barča, když nám ji soused donesl

Naše morče je morčák!

4. února 2016 v 21:53 | Amálka |  > Domov a rodina
Vždycky jsem se smála lidem, kteří opožděně zjistili, že jejich domácí miláček je opačného pohlaví než si mysleli - např. moje teta měla takhle několik let kníračku jménem Honza :) Nikdy mi nešlo na rozum, že se ty lidi prostě nepodívali a hle! Teď se to stalo i mně :) Před nějakým časem přinesl přítel domů morče, psala jsem o tom článek zde. Děti na trhu, které mu ho za dvacku střelily, mu ještě ožehavé místečko pro kontrolu ukázali a tudíž nebylo o pohlaví žádných pochyb. Já jsem se doma také jen tak letmo koukla, ale byla tam jen taková malá bulka a dirka, takže jsem to uzavřela s tím, že je to Denča a tečka.

Na jaře jsme ji sice chtěli šupnout ven ke králíkům, ale já si na ni tak zvykla, že ji chci mít doma u sebe. Navíc jsem se dozvěděla, že to také není tak vhodné soužití, jak se všeobecně tvrdí. A protože morčátka mají prý rádi společnost, rozhodla jsem se, že jí pořídím ještě jednu parťačku. Nechtěla jsem ji sice kupovat ve zverimexu, ale znáto to! Prý jen se podívám :) Hahaha! Stačil jeden pohled a bylo vymalováno. No uznejte sami...

To je princezna, co? :) Říkám jí Monča, je to strašnej mazlík a vůbec se nebojí.