AC - krásná laguna a milé setkání

27. února 2016 v 10:42 | Amálka |  > Deníček astrálního cestování a lucidních snů
27/2/16
Probudila jsem se přímo uprostřed snu a uvědomila si, že se nacházím na nádherném místě. Stála jsem vedle malého, pěkně malovaného, útulného domečku, vedle kterého byla zídka a za ní proudila čistá, průzračná slaná voda. Nebyla tam velká hloubka, asi tak po pás. Když jsem se rozhlédla kolem, viděla jsem opodál malý vodopád, pod kterým se máchalo ještě pár dalších lidí a také útesy s jeskyněmi, kterými se dalo proplavat. Najednou jsem si všimla, že nejsem sama. Vedle mě stála hezká drobná dívenka s hnědými vlasy, kterou už jsem dříve při svých cestách potkala a vím o ní, že není z hmotného světa.

Vypadá asi nějak takto :)

Mrkla jsem na ni na pozdrav, ona se usmála zpátky a bylo mi jasné, že se musím pokusit si tento sen zhmotnit. Sedla jsem si na zídku, zavřela oči, nohy strčila do poměrně teplé vody a do ruky si vzala kulatý kámen, který ležel kousek ode mě. Soustředila jsem se nejprve na své tělo a postupně si uvědomovala každou jeho částečku. Pak jsem otevřela oči a dívala se na kámen. Zkoumala jsem jeho jemnou texturu a každý jeho záhyb, až se jakoby vyloupl do nového rozměru. Současně s proměnou kamene jsem ucítila i jemný vánek s příchutí soli a rozhlédla se po okolí.



Moje kamarádka stála pořád na stejném místě po mé pravici a já se na ni nadšeně usmála. Okamžitě jsem zatoužila si zaplavat, tak jsem se namočila a dívenka plavala se mnou. Opodál jsme skočily z nevysokého vodopádu do tůně a vydaly se prozkoumat jeskyně. Bylo tam trošku šero a tak jako tajemno. Na zdích byly nějaké obrazce, kterým jsem moc nerozuměla a dívenka se mi snažila něco ukázat. Bohužel si z toho nic moc nepamatuji. Vím jen, že jsem se zadívala na jeden z obrazů připomínající ryby v akváriu a prostředí se začalo ihned rozpadat. Bleskem mě to vrátilo do těla, ale za okamžik jsem mohla zase ven.

Do laguny už jsem se nevrátila, místo toho jsem zatoužila potkat jednu konkrétní známou osobnost. Ve skutečnosti jsme se nikdy nepotkaly, ale v astrále už mockrát a dá se říct, že i když si na mě pokaždé nemůže vzpomenout, vždycky si nakonec prima popovídáme :) Takže vstala jsem z postele a uvědomila si, že jsem doma. Bylo pěkné letní počasí, tak jsem vyběhla instinktivně ven a dívala se po zahradě. Nikde nikdo. Zkusila jsem tedy zavolat její jméno a najednou jsem jí koutkem oka zahlédla za brankou. Nešla ale k nám, jen míjela náš dům. Rychle jsem tedy vyběhla před chalupu a znovu za ni zavolala. Ona se jen letmo ohlédla a gestem mi omluvně naznačila, že opravdu spěchá. Vypadala velmi mladě, asi tak na 17 let, což mě překvapilo. Fakt, že u nás na vesnici někam pospíchá, mě rozesmál, a tak jí říkám, že by mě zajímalo kam má namířeno, když vedle ve vsi končí silnice. Zatímco mi důležitě oznámila, že do nahrávacího studia, doběhla jsem k ní a přátelsky ji se smíchem objala s tím, že se plete, protože jde určitě za mnou. Nějakou dobu se sice ještě tvářila nejistě a překvapeně, ale za chvíli už jsme se zase bavily jako by nic. Probraly jsme všecko možné, chvílemi se opravdu zasmály a taky pozdravily dva kolemjdoucí. S jedním z nich jsme se dokonce daly do řeči, protože se chtěl seznámit. Celé setkání trvalo asi 5 minut, což je na mé výlety poměrně dlouhá doba. Když jsem cítila, že mě to táhne už zpátky, stačila jsem se ještě rozloučit a přislíbit, že se zase uvidíme. Je to zvláštní, ale pokaždé mě přesvědčuje, ať jí napíšu i v reálu a dneska mi dokonce i řekla co. Pamatuji si to ale bohužel jen částečně, nicméně stejně bych nejspíš nepsala :) Taky mi pověděla - vlastně přesněji ukázala, že za pár let bude astrální cestování normální záležitost a lidi si budou moct na nějakých přístrojích určitý čas i zaplatit a nebudou to muset ani umět. No, tomu bych docela i věřila :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama