Komunikace s jasanovými dévami

11. února 2016 v 20:11 | Amálka |  > Moje zážitky s nehmotnými bytostmi
11/2/2016
Dnes ráno jsem si jela s Betkou zabruslit a po cestě se zastavila v malém jasanovém hájku. Posbírala jsem tu pár plechovek od limonád, abych je mohla v nejbližší vesnici vyhodit, a pak se opřela o mladý stromek a při poslechu šumění potůčku a zpěvu ptáčků relaxovala. Byla trochu zima, ale naštěstí sem tam prosvitlo mezi mraky slunce a trošku mě ohřálo. Protože jsem poslední dobou s viděním energií celkem na čtýru, dostala jsem spontánní nápad a podívala se na svoje ruce a sledovala energii mezi dvěma ukazováčky, podobně jako hlavní hrdina ve filmu Celestýnské proroctví. Kupodivu jsem ji po chvilce opravdu uviděla. Žlutý pramínek energie něžně proudil mezi prsty. Zkusila jsem se rozhlédnout kolem, ale "rozsvicovací efekt" už se bohužel nekonal :)


Opřela jsem se tedy o úzký kmen stromku a poprosila jeho dévu o pomoc s otevřením zraku. Netrvalo dlouho, když jsem při pohledu na ostatní kmeny stromů uviděla zajímavě se vinoucí energii asi do výše jednoho metru. Dělala po kmeni takový klikatý pohyb, zrovna jako hádě. Konkrétní podobu ale nenabila a neslyšela jsem ani žádné hlasy. Prostředí kolem také jakoby jemně problikávalo v různých frekvencích a energie mezi stromy byla více zhuštěná a tvořila jakousi clonu. Nadechovala jsem čerstvý vzduch a při každém novém problesknutí světla si užívala teplé doteky slunečních paprsků. Na chvíli jsem úplně zapomněla na čas a náhle jsem ucítila láskyplný nával energie přímo do mé srdeční čakry. "Je mi tu tak nádherně, lépe než s lidmi" pomyslela jsem si upřímně a zvedla ruce směrem kupředu a dotýkala se jen konečky prstů, abych umocnila svou myšlenku a vrátila energii s vděčností zpět. Jakmile jsem to udělala, přišel další o to větší nával a vše kolem se úchvatně rozkmitalo. Škoda, že jsem stála jen kousek od cesty a pořád tak byla napůl ve střehu.

Pak jsem naposled objala mladý stromek, poděkovala a než jsem se vydala k domovu, utrousila jsem ještě s povzdechem "škoda, že Vás nemohu slyšet vždy, když chci." Odpověď přišla záhy, ale ve formě nutkavého pocitu, který si moje podvědomí okamžitě přeložilo do slov. Bylo to opravdu zvláštní, protože hlas jsem tentokrát žádný neslyšela, a přesto mi ta myšlenka byla naprosto jasně sdělena. "Můžeme na sebe vzít podobu podle tvé představy, ale věř, že nás nepotřebuješ vidět. A nepotřebuješ nás dokonce ani slyšet. Slova mohou mást, ale pocity se nikdy nemýlí. Soustřeď se tedy jen na to, co Ti říkají Tvé pocity - to je ten nejpřesnější způsob komunikace." Tato věta mi zněla v hlavě ještě celou cestu domů, je v ní hodně moudra.

Tento obrázek jsem našla náhodou na googlu a moc se mi k článku líbí. Jmenuje se příhodně "Dotek stromové dévy" a celkem zajímavě vypadají i stránky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Zasadili Vám rodiče v dětství strom?

Ano
Ne
Ne, ale zasadil/a jsem si ho sám/sama.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama