Červenec 2016

Oblíbené gastro-filmy

22. července 2016 v 12:42 | Amálka |  > Oblíbené filmy, knihy..
Kromě filmů o koních, o kterých se zde už zmiňovala, ještě naprosto zbožňuji snímky o vaření, jídle, pití ap., kterým se budu věnovat v dnešním příspěvku. Jsem přímo sběratel! Pokud zde nějaký film nenajdete, bude to nejspíš proto, že se mi nelíbil. Existuje totiž jen velmi malá pravděpodobnost, že bych nějaký neznala ;)

1. Vrchní, prchni (1980) - 86% čsfd a 136 nejlepší film!
Myslím, že existuje jen málo Čechů, kteří neviděli tuto humorem nabitou komedii Zdeňka Svěráka s Josefem Abrhámem v hlavní roli. Nejen, že jde o kvalitní českou klasiku, protknutou humorem a špičkovými hereckými výkony, ale navíc ještě s originální jednoduchou zápletkou, která zaujme stejně jako pobaví.

AC - rozloučení

21. července 2016 v 15:14 | Amálka |  > Deníček astrálního cestování a lucidních snů
21. 7. 16 čtvrtek
Ráno jsem cítila, že je u mě v pokoji přítomna zlá energie. Dříve, než jsem ale stačila cokoli podniknout, přišel atak. Na zlomek vteřiny temná bytost dokonce ovládla moje tělo, nicméně hned se mi ji podařilo zase vypudit. Zavolala jsem na pomoc světlé energie a snažila se zvýšit svoje vibrace tak, aby na mě už ta potvora nemohla. Za moment bylo po všem a já si uvědomila, že můžu ven z těla. Byl to takový ten magický moment po probuzení, který je škoda nevyužít. Ihned jsem věděla, co chci udělat, jakoby to setkání bylo předem připravené. Někdo na mě na zahradě čekal a na mě teď bylo jen vstát a jít se tam podívat. Tentokrát vše bylo mimořádně reálné, úplně stejné, jakoby se to odehrávalo v hmotě.

Naše slepky

19. července 2016 v 22:27 | Amálka |  > Domov a rodina
"Ten kdo trvdí, že slepice jsou hloupé, ten jim jen nerozumí."

Naše pipinky už pěkně vyrostly! V polovině května to byla ještě maličká kuřátka, která se vešla akorát tak do dlaně, ale teď jsou z nich skoro hotové slepičky. Rostly jako z vody a z patnácti jich přežilo 14, což je podle mě fakt úspěch. K naší smůle z nich je větší polovina kohoutků, takže si je bohužel nemůžeme nechat, protože by se rvali. Takže holky zůstanou na vajíčka, kluci musí na pekáč.


Ono se řekne "domácí drůbeží", ale jak to člověk piplá od malička, pak na to nemá nemá ani chuť. Představa byla holt trošku jiná než realita. Teď vlastně nemluvím ani tak o sobě, protože já maso (vyjma ryb) nejím, ale spíš o příteli. Stará se o ně s velkou péčí, co večer si s nima chodí pravidelně dávat fajku, někdy i toho lahváčka a občas s nima dokonce i usne v přístřešku. No, i já tam vlastně jednou spala a bylo to fajn. A jak jsme si je ochočili, chodí všude za námi, nechají se drbat, v pohodě skočí na nohu nebo večer i na rameno a klidně třeba i zalomí. Zavrtají si hlavu do vlasů a normálně chrápou :)

Kinotip - Tohle je náš svět

12. července 2016 v 14:53 | Amálka |  > Oblíbené filmy, knihy..
Dneska jsem shlédla trailer filmu, který mě velmi zaujal a rozhodně si ho nenechám ujít! Bývale by mi stačilo, že v něm hraje úžasný Viggo Mortensen, ale když se tu navíc sejde zajímavá zápletka a krásné prostředí, nemá to chybu. Premiéra v kinech je od 14.7.2016.

Stručný popis filmu z CSFD:
Hluboko v lesích mimo civilizaci vychovává svérázný a charismatický otec (Viggo Mortensen) svých šest dětí podle vlastních představ. Jejich život připomíná letní tábor v ráji, plný neotřelých pravidel a her. Dokud nepřijde zpráva, která všechno změní. Začíná překvapivá a zábavná cesta, při které jsou zásady této volnomyšlenkářské rodiny vystaveny zkouškám našeho světa.

Trailer:

Včelky jsou doma

6. července 2016 v 11:07 | Amálka |  > Domov a rodina
Bylo už navečer, když jsem si připravila dobrou večeři a chystala se sama příjemně vegetit. Zalezla jsem si do pokroví, pustila si po dlouhé době film, před sebe tác s grilovanou zeleninou a zrovna ve chvíli, když se ozval ten nejkrásnější zvuk na světě (zasyčení lahváče), někdo stisknul na brance zvonek. "No to si snad ze mě děláte...!" V první chvíli mě napadlo, že se schovám pod peřinu a ani se nehnu, ale nakonec jsem se přece jen s nevolí přinutila. Nečekané návštěvy a vůbec jakékoli narušení vlastních plánů nemám ráda. Tentokrát jsem ale výjimečně byla :) U branky stála totiž známá ze vsi a povídá "Ahoj Klári, chceš ještě ty včely?" Vykulila jsem oči. "Jako fakt?" Rozmrzelost bleskově vystřídalo nadšení a ihned jsem přikývla. Úl mi leží už poměrně dlouhou dobu doma, ale jeho obyvatele pořád jaksi postrádám. Včelky mám sice už nějakou dobu slíbené, ale i přesto, že se jindy rojí o sto šest, letos nic. "Super", povídá Lenka "volal mi známý, že se mu na zahradě usadil roj a potřebuje ho sundat. Najdi nějakou starou záclonu a jedeme. Za čtvrt hoďky u mě, ok?" Přikývla jsem a šla rychle pobalit věci.