LD zážitky

19. května 2017 v 15:45 | Amálka |  > Deníček astrálního cestování a lucidních snů
Tak po dlouhé době píši zase příspěvek! Sice netuším, zda bude někomu přínosný - jde totiž o popis mých dnešních snových zážitků, ale třeba si někdo rád počte. Píšu je sem z větší části spíš pro sebe, protože se mi líbily a nechci je zapomenout. Jinak musím přiznat, že takovou dlouhou prodlevu mezi články jsem tu snad ještě nikdy neměla, ale věřte mi, že toho mám toho v poslední době opravdu mnoho. V každém případě ale nekončím, žádné strachy :)

A teď už těm lucidním snům...
Nacházela jsem se v centru Prahy někde u Náměstí Republiky a právě strašně spěchala do práce. Měla jsem obsluhovat na nějaké významné akci a najednou jsem ke své hrůze zjistila, že u sebe nemám bílou halenku ani lodičky. Podívala jsem se na hodinky a ty ukazovali šest hodin. Akce začínala od sedmi - to nestihnu, problesklo mi okamžitě hlavou. Ale moment! Kde to vlastně jsem a není to všecko nějak zvláštní? Na brigády v Praze už přeci dávno nechodím. Nebo že by? Ano, určitě! Musí to být sen, došlo mi.


Ani nevím proč, ale rozhodla jsem v ději pokračovat a pro oblečení si zaletět. Vzdušnou čarou je to k našim pár kilometrů, jen přes řeku a přes kopec... Nakonec jsem domů ani nedoletěla, protože jsem náhle přeskočila do jiné situace, ale ten pohled na řeku, když pomalu zapadalo slunce byl opravdu nádherný. A možná to byl právě on, který mě přivedl na nápad zaletět si k moři.


Najednou jsem s mamkou seděla v letadle, které mělo za chvíli přistát. Na letišti jsme přesedly na autobus a poté na loď. Tam mi při pohledu na vodu opět došlo že sním a začala jsem si to užívat. Ptala jsem se lidí kolem sebe kde jsem, co je tohle a co támhleto, jak se jmenují ap. Po vylodění jsme procházely přístavem a první co mě zaujalo, byla jakási zvláštní budova se zajímavě nalakovaným, lesklým prkenným obkladem nesoucí název "Adrenalinová restaurace". Rozhodly jsme se, že tam zajdeme a k mému překvapení nás hned u vchodu přivítala Češka, která celý podnik vlastnila. Podle jejího pohledu a způsobu vyjadřování jsem ihned poznala, že to není jen moje snová představa a mám pocit, že i ona něco podobného zaregistrovala. Velice zajímavě jsme si spolu popovídaly, ale když nás pak pobídla, ať sejdeme dolů po neuvěřitelně úzkých schodech bez zábradlí, úplně jsem zapomněla že spím, a nohy se mi nad tou výškou úplně roztřepaly.

Šla jsem k výtahu a dál už si jen vzpomínám, že jsme najednou seděly v casinu a hráli ještě s dalšími lidmi pocker. Já ho sice neumím, ale pamatuji se, že v tom snu mi to bylo úplně jasné. Přesně jsem věděla, co kdo u stolu dělá, na co myslí a jaké má karty. Tento třetí sen byl už od začátku díky své absurditě vědomý, takže jsem jen seděla a bavila se při pohledu na ostatní. Zkoumala jsem je jako své snové projekce a říkala si, jak je lidská mysl neuvěřitelně dokonalá, že dokáže najednou vyplodit tolik scénářů, výrazů, gest i nepatrných detailů a vytvořit z nich během vteřiny tak perfektní mozaiku, plně odpovídající obrazu bdělé reality.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eva Eva | Web | 10. června 2017 v 16:27 | Reagovat

Konečně!! :) Moc ráda čtu tvé články týkající se lucidního snění!

2 Amálka Amálka | Web | 13. června 2017 v 21:15 | Reagovat

[1]: Děkuji, to potěší ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama