Dopady expanze nákupních center v ČR a vliv komerce na spotřebitele

Pondělí v 7:16 | Amálka |  > Různé referáty do školy
Úvod:
V červnu tomu bylo 26 let, kdy v Jihlavě vyrostl první český supermarket. Jmenoval se MANA a patřil holandskému Aholdu. Tehdejší manažer prodejny Martin Hildemann uvedl, že do poslední chvíle panovala ohledně otevření prodejny veliká nervozita, nicméně obavy se hned první den rozplynuly. Uspořádané regály a barevné cenovky, zahraniční chladící technika, displejový pořadník u masového výdejního pultu v případě fronty a především různé druhy zboží, levnější než v jiných prodejnách. To vše byly faktory, které hned první den přilákali obchodníky z celé republiky, aby si přijeli nový obchod prohlédnout.

Supermarket Mana v roce 1991 | foto: Ahold


Ačkoli lze tehdejší reakce veřejnosti na nová nákupní centra považovat vesměs za kladné, o 16 let později se proti stavbě nových objektů staví již celých 81,4 občanů[1]. Do roku 2008 vyrostlo v ČR na 250 hypermarketů a více než 1300 supermarketů a diskontů[2]. Česká Republika se tímto řadí ke státům s nejvyšší koncentrací hypermarketů ve střední a východní Evropě, přičemž 10 vrcholových firem zaujímá 66% podíl na trhu. Budeme-li se bavit o obchodních centrech, které, co se rozlohy týče, patří mezi opravdové giganty,[3] nutno dodat, že od roku 2009 se počet nově otevíraných center snižuje. Nejnižší úrovně dosáhla expanze v roce 2011, kdy bylo zprovozněno pouze jedno nové obchodní centrum (galerie Harfa v Praze).

Dopady expanze nákupních center:

1. Dopad na životní prostředí a územní rozvoj
Výstavba nákupních center vyžaduje velký zábor stavební plochy, jejichž nároky nejvíce zvyšují dopravní stavby jako parkoviště, obslužné komunikace, nové křižovatky, kruhové objezdy či sjezdy z veřejných komunikací. Můžeme vymezit dva typy umísťování prodejen, totiž umisťování na brownfields[4]a na zelenou louku.[5] Preferovaný je bohužel způsob na zelenou louku, jen v roce 2007 bylo takto naplánováno největších 49 záměrů, oproti tomu pouze 20 záměrů směřovalo na brownfields. Téměř polovina záměrů na zelenou louku vyžadovala zábor zemědělské půdy. Typickým příkladem je např. hypermarket Globus na Pražské ulici v Olomouci, otevřený v září roku 2000, který si vyžádal 3,2 ha kvalitní orné půdy.[6] Průzkum NESEHNUTÍ v r. 2007 dále zjistil, že cca 80% záměrů výstavby nových typů nákupních center vyžaduje kácení dřevin a 25% z nich bude mít vliv na chráněné prvky v území z hlediska ochrany přírody a krajiny. Zastavována je i zeleň ve městech, což nevyhnutelně vede ke snížení ekologické stability. Téměř neřešenou otázkou také zůstává, že centra nezvratně mění přirozený ráz krajiny, do které jsou začleňována.
Negativní dopady však na životní prostředí však rozhodně nekončí výstavbou obchodní jednotky, protože tyto objekty mají výrazným způsobem vliv na své okolí ve všech fázích - tedy při výstavbě, provozu i zániku. Nejen, že při provozu dochází ke zvýšení intenzity dopravy[7], což má za následek zhoršení ovzduší, hluk či narušení plynulosti dopravy, ale dochází také k devastaci přirozeného městského prostředí. Historická centra se stále více vylidňují, protože z nich mizí česká kultura. Tradiční uličky s malými obchůdky a přívětivými prodejci nahradily chladné, neosobní velkoobchody. Neregulovaná expanze sebou přináší i problémy budoucí. Jak budou využity budovy po zaniklých prodejnách? Tato otázka je v současné době velmi aktuální, protože český trh se výrazně koncentruje, tzn., že stále více obchodů ovládá stále méně nadnárodních korporací. Řada řetězců jej již opustila.[8] Uvádím pár příkladů. V Ostravě - Martinově zůstala po hypermarketu Billa na několik let jen betonová krychle, obklopená parkovištěm s velkým nápisem NA PRODEJ. Z důvodu zajištění bezpečnosti objektu musela nakonec na vlastní náklady provést opravy objektu radnice, ač jí pozemek ani budova nepatří. Podobnou zkušenost má brněnská městská část Nový Lískovec. Zde firma i přes nesouhlasnou petici postavila supermarket Albert, který se brzy také uzavřel a uprostřed sídliště zůstala prázdná, chátrající budova. Aby se zastavilo její chátrání a došlo k opětovnému smysluplnému využití, byla nakonec městská část nucena budovu vykoupit za více než 9 milionů. Tyto příklady pouze předznamenávají závažnější problémy, které ČR v souvislosti s krachy velkých nákupních center ještě čekají. Problémy s nedostatkem zákazníků již přiznávají obří centra v Praze Stodůlkách, v Nových Butovicích, brněnském centru Futurum, či Tesco v Ústí nad Labem.

2. Dopad na nezaměstnanost
Jedním z nejčastějších argumentů při výstavbě nového nákupního centra je, že podpoří vznik nových pracovních míst v regionu. Vezmeme-li ale v úvahu fakt, že během jeho působení dochází k likvidaci konkurence, jde spíše o zaměstnání propuštěných pracovníků. A jelikož se nákupní centra snaží pracovat co nejefektněji a zaměstnat co nejméně lidí, jedná se v konečném důsledku spíše o celkové zvýšení nezaměstnanosti.[9] Za obchodní úspěch prodejních gigantů tak tedy následně platíme podporou v nezaměstnanosti pro lidi, kteří jejich vinou přijdou o práci.
Další okolnost, kterou musíme brát v úvahu, je souvislost mezi menšími obchodníky a místními producenty jako jsou např. zemědělci a další výrobci. Dochází-li k likvidaci menších obchůdků, stávají se tak místní producenti závislými na nadnárodních firmách, které jim nejsou schopny nabídnout spravedlivé obchodní podmínky. V realitě to funguje tak, že lokální výrobce buď splní podmínky dominujícího odběratele, nebo se jeho zboží stává neprodejným. Je třeba si uvědomit, že nadnárodní řetězce uplatňují velmi tvrdou cenovou politiku, což jim umožňuje velmi tvrdé jednání s výrobci, kteří musí často i platit za to, aby jejich zboží bylo do obchodní sítě vůbec zařazeno. A navíc kdykoli se obřím společnostem zlíbí, mohou se obrátit na jiného výrobce, třeba z druhého konce Evropy.
Dalším faktorem, který hraje velkým prodejnám do noty je ne příliš silná ochrana zaměstnaneckých práv ze strany státu. Není tedy k podivu, že pracovní podmínky jako dlouhé směny a maximální vytížení, nízký plat, neproplácení přesčasů, krátké či žádné přestávky nebo vedení dvojí evidence se dnes všeobecně považuje za běžný standard. Ve snaze minimalizovat počet svých zaměstnanců využívají řetězce např. levné pracovní síly[10] nebo tzv. agenturních zaměstnanců, kdy se řetězec jako zaměstnavatel nemusí uzavírat se zaměstnanci řádný pracovní poměr na dobu neurčitou a tím se ve vztahu k němu zbavuje řady svých povinností. Dalším trendem je také zavádění automatizovaných samoobslužných pokladen. Tento systém zajišťuje, že práci, kterou doposud pro zákazníka vykonával placený pracovník, provede nyní pro řetězec zákazník sám, a to bezplatně.

3. Dopad na region
V souhrnu velký nárůst obřích nákupních center celkově narušuje ekonomickou stabilitu regionů: dochází k zániku určitého typu pracovních míst, oslabuje se funkce městských center, snižují se možnosti pro rozvoj místní produkce, zhoršuje se životní prostředí a v neposlední řadě zisky vyprodukované řetězci, které jsou v rukou nadnárodních firem, většinou neputují do rozvoje regionu formou regionálních investic,[11] ale slouží k expanzi do dosud neobsazených lokalit v menších městech s 5000 až 8000 obyvateli. Sociologové dávají do souvislosti expanzi nákupních center také s postupnou likvidací středních tříd společnosti.

Vliv komerce na spotřebitele
Zákazníci přichází do obchodního centra v očekávání nízkých cen. Díky reklamě mají totiž podprahově zafixováno, že v obchodních řetězcích ušetří. Opak je pravdou. V první řadě je třeba si uvědomit, že sleva se vztahuje jen na určitý sortiment vybraného zboží a navíc řada z nich je fiktivních. Do roku 2007 činily celkové reklamní výlohy nákupních řetězců v ČR 2,5 miliardy Kč s cílem podpořit neplánované impulzivní nakupování. Ve zkratce to vlastně znamená "koupím i to, co nepotřebuji". Díky důmyslně propracovaným strategiím impulzivně nakupuje až 93% českých zákazníků. Stimulů k nákupu, na první pohled netušených, je celá řada. Pečivo se např. umísťuje do zadní části prodejny, tak aby zákazník při cestě za rohlíky prošel kolem dražšího sortimentu. Užší uličky mezi regály jsou úzké právě proto, abyste jimi procházeli dostatečně pomalu. Velké vozíky vytvářejí optický klam malého nákupu, sladkosti bývají umístěny v blízkosti pokladen a nabízejí tak dětem dostatek času k přesvědčení rodičů ke koupi. Méně známé nebo dražší zboží naleznete v regálech ve výši očí tak, aby upoutalo pozornost, zatímco to známé nebo levné je na úrovni podlahy. Barevné cedule a ochutnávkové akce zase zvyšují chuť k jídlu. Dále se např. používá speciální osvětlení[12], zvukové efekty[13], parfemace některých prodejních sektorů či různé emotivní nástroje.[14]
Zákazník je navíc neustále ujišťován, že za minimální cenu získává maximální kvalitu. To je samozřejmě naprostý nesmysl, protože řetězce mají díky své ekonomické síle možnost vyvíjet nátlak na výrobce, aby své produkty vyráběli za cenu, kterou jim sami určí. Výrobci jsou tak nuceni cenu svého výrobku snižovat a to i za cenu snížení kvality. Na nízké úrovni kvality se ale často podílí i řetězce přímo. Nejmedializovanější se stal případ z roku 2005[15], kdy státní zemědělská a potravinářská inspekce informovala, že zjistila, že pracovnice prodejen Julius Meinl byly svými nadřízenými nuceny shromažďovat prošlé i plesnivé salámy a sýry, omývat je a vracet zátky do prodeje. Postupem času došlo ještě k řadě dalších pochybení i ze stran jiných řetězců, což vedlo do určité míry ke změně veřejného mínění. Čím dál více českých zákazníků začalo proto preferovat pro nákup čerstvého zboží menší, specializované prodejny. Čerstvé pečivo kupuje v menších prodejnách necelých 50 % zákazníků a čerstvé maso dokonce více než 50 % a jejich podíl roste.
Mezi další, méně závažné problémy bych zařadila zábavné aktivity obchodně-společenských center, které získávají poslední dobou čím dál více na oblibě a přitahují i návštěvníky ze vzdálenějších regionů. Jedná se o různé koncerty, výstavy, autogramiády, předpremiéry v kinech za účasti herců, umělá kluziště, divadlo pro děti apod. Podle mého názoru jsou tyto primárně komerční akce často konány na úkor akcí města či obce, jež skutečně podporují daný region a sdružují jejich občany.

Závěr:
Máte-li zájem svými nákupy podporovat rozvoj svého regionu, preferujte menší prodejce, dávejte přednost místním výrobcům a pěstitelům a šiřte informace o dopadech velkých obchodních řetězců. V případě, že se chystá ve vašem okolí výstavba nové prodejny tohoto typu, zapojte se aktivně do rozhodovacích procesů o stavbě.

OTÁZKY PRO VÁS: KDE NAKUPUJETE NEJČASTĚJI VY? PODPORUJETE ČESKÉ NEBO ZAHRANIČNÍ PRODEJCE? TRÁVÍTE RÁDI VOLNÝ ČAS V OBCHODNÍCH CENTRECH?


[1] Respond&Co (www.respond.cz), Češi už nechtějí dle průzkumu ve svých městech další supermarkety, 23. 5. 2007
[2] Supermarkety, hypermarkety a diskonty jsou velkoplošné maloobchodní jednotky s prodejní plochou od 400m2 - až přes 5000m2
[3] Např. rozloha OC Tesco Letňany, Praha tvoří 46 000m2, rozloha OC Šantovka, Olomouc 31 000m2
[4] Plochy nevyužívaných výrobních a jiných areálů
[5] Zcela volné plochy navazující na otevřenou krajinu
[6] Dle materiálu Ministerstva pro místní rozvoj "Územní souvislosti výstavby nových obchodních zařízení."
[7] Výzkum magistrátu města Brna z r. 2000 uvádí zvýšení intenzity dopravy až o 40%
[8]Např. K -mart, Carrefour, Delvita, Julius Meinl
[9] Studie státní univerzity v Lowě prokázala, že každé nové místo vytvořené firmou Wal-Mart, znamená v důsledku ztrátu 1,5 pracovního místa.
[10] Studenti, cizinci, ženy s dětmi apod.
[11] Např. do zvelebování okolí prodejny, do odběru zboží a služeb od místních producentů apod.
[12] Zejména v úseku masa a zeleniny, kde dodává zboží čerstvou barvu
[13] Výzkumy prokázaly, že při pomalejší hudbě strávili zákazníci v obchodě více času a více nakoupily
[14] Jsou to reklamy apelující na mateřskou péči, zdraví, rodinou pohodu, dále reklamy vyvolávající pocit nespokojenosti, obav a potřeby být "in"
[15] Novinky.cz, Julius Meinl vydával prošlé potraviny za čerstvé 23. 5. 2005
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama