Bill Molison, otec permakultury

24. září 2017 v 15:40 | Amálka |  > Různé referáty do školy
Tento příspěvek věnuji jako památku Billu Molisonovi, který nás opustil přesně před rokem ve věku 88 let. Pokud jste toto jméno někdy slyšeli, bylo to nejspíš ve spojitosti s permakulturou. Pro mě osobně byl člověk neobyčejně skromný, láskyplný, s obdivuhodným rozsahem vědomostí a praktických znalostí, který mi je v mnoha směrech v životě vzorem a oporou. (pozn. článek je součástí mé práce do školy a není určený k volnému šíření, děkuji!)

Permakulturní koncept se zrodil v polovině 20. století v mysli jednoho mladého australského vědce, přírodovědce a psychologa Billa Molisona, který si při své práci u dřevařské společnosti uvědomil nesmyslnost lidského počínání. Při holosečích celých lesů, ve kterých některé stromy rostly i dlouhé stovky let, se náhle zastavil a pocítil, jak je jeho činnost pod vlivem úporné dřiny mechanizována a on nemá v podstatě žádný čas přemýšlet nad svým jednáním. Viděl lidskou společnost, lapenou do pasti destruktivního systému, která při své honbě za bohatstvím nerespektuje své životodárné zdroje, a tím spěje jednoznačně do záhuby. Rozhodl se tedy, že nebude nadále součástí tohoto konzumního kolotoče a začne se aktivně podílet na záchraně přírody.

Svůj široký rozhled i praktické vědomosti získal při studiích lesních ekosystémů, kdy strávil v divočině dlouhých devět let jako asistent vědecké jednotky. Zjistil, že tyto přírodní ekosystémy jsou vysoce efektivní a jejich výnos je naprosto nesrovnatelný s dnešní zemědělskou produkcí, preferující převážně trend monokultury. Jádro problému spatřoval jednoduše v tom, že "moderní zemědělství není systém založený na produkci potravin, ale na produkci peněz."


Jeho dlouhé boje proti konzumnímu přístupu společnosti a pustošení země však nepřinesly žádné výraznější změny, a tak se Bill Molison v roce 1972 uchýlil mimo společnost a pár týdnů pobýval v buši, pěstujíc si vlastní plodiny. Jeho prvotní znechucení společností však záhy vystřídal pocit mnohem významnější. Byl to pocit starostlivosti o zem, o celý zemský ekosystém i všechny jeho druhy a uvědomil si, že pokud chce změnit přístup většího okruhu lidí, musí zákonitě změnit i ten svůj. Přehodnotil tedy svůj postoj bojovníka za nespravedlivost a položil si s novým optimismem tu nejzákladnější otázku celého lidstva - "co chceme a kam vlastně směřujeme?" A tak se zrodila permakultura.

Mnoho lidí pod tímto pojmem vidí ekologický způsob zemědělství, ale původně byl tento název vnímán jako synonymum pro trvale udržitelnou kulturu. Během následujících let vytvořil Bill Molison obraz rozmanitého prostoru, stvořeného ze zvířat, stromů, rostlin a lidských příbytků, který kopíruje fungující principy odpozorované v přírodě, má schopnost samostatně se recyklovat a zároveň dokonale slouží lidským potřebám. Zdravý a trvalý ekologický systém, který produkuje nejen lokální jídlo, ale i další důležité zdroje energie, tak představuje v tomto věku dynamickou stabilitu, kdy je jistota vyvážena uměním přizpůsobit se změně. V pozorování lesního ekosystému spatřoval Bill Molison nedokonalejší vzdělávací systém, který dokáže díky své různorodosti existovat celé miliardy let a je tak živoucím obrazem vzájemně provázané trvalosti. Poskytuje tak člověku dokonalý model, jak stvořit vlastní, vysoce produktivní systém, založený na pestrosti a přizpůsobivosti, který spojí lidská obydlí, rostliny i živočichy do jednoho funkčního celku, ve kterém má každý element mnoho funkcí.

Svůj první permakulturní projekt uskutečnil Bill Molison na svém vlastním pozemku v malé rybářské vesničce v Tasmánii. Během dalších dvou desetiletí, která strávil cestováním a šířením svých myšlenek, inspiroval tento aktivní muž statisíce dalších příznivců, kteří se po jeho vzoru pouštěli do navrhování vlastních designérských projektů. Přístup Billa Molisona byl pokrokový v tom ohledu, že neučil lidi, co a jak mají udělat, ale jak o tom mají přemýšlet. Když navíc v roce 1981 získal alternativní Nobelovu cenu za své objevy, proslavilo ho to po celém světě. V té době již vyučoval svůj koncept ve 30 zemích světa a mnoho z jeho žáků se prosadilo ve funkcích profesionálních krajinných projektantů, pomáhajících prostřednictvím lokálních školení v rozvoji svého kraje.

V září roku 2016 zemřel tento muž ve své rodné Tasmánii a zanechal po sobě živoucí odkaz, který oslovuje stále více lidí. Podle vyjádření rodiny, bylo posledním přáním Molisona, aby až umře, každý zasadil strom.

Takže Bille, tuto lísku sázíme u nás na zahrádce pro Tebe!💙

Dokument staršího data, který rozhodně stojí za shlédnutí

Na závěr si dovolím dát obrázek rajčat z naší částečně permakulturní záhrádky, které letos vůbec nestíháme sbírat. Máme celkem jedenáct rostlinek a za celé léto jsme my ani sousedi nekoupili jediné rajče. A to mi ještě zbylo hodně na zavařování a zamrazení. Výnos z jedné rostliny byl přes 10kg. Je konec září a takto vypadají jednotlivé keříky... (+ bonus, najdete kočku? :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Zasadili Vám rodiče v dětství strom?

Ano
Ne
Ne, ale zasadil/a jsem si ho sám/sama.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama