Povídka o Lidušce, jejích bratřích a paní kopřivě

17. října 2017 v 20:32 | Amálka |  > Chvilky prózy a poezie
Neměla jsem v okolí moc kamarádů, a to i přesto že jsem o ně tolik stála. Říkala jsem si, že kdybych měla alespoň jednoho spojence, určitě bych mezi ostatní lépe zapadla. Byla jsem ale málo průbojná a ostatní mě často odstrkovali. Zůstávala jsem tedy často na krku svým dvěma bratrům, kteří z toho nebyli zrovna moc nadšení. Tento fakt, byl už sám o sobě dostatečným důvodem k tomu, aby mě občas hodily do rybníka, nastavili nohu nebo mě zlochtali, až jsem se z toho málem počůrala smíchy. Co naplat, byla jsem holka a ještě k tomu nejmladší. I přesto, že rodiče mým bratrům snad stokrát kladli na srdce, jak mě musí bránit a ochraňovat, kluci si nedali říct a měli hroznou radost z toho, když mě mohli nějak poškádlit.

Jednou v květnu, když už sluníčko mělo sílu, jsme společně s bratry vyrazili k nedalekému potoku u mostu, abychom se po zimě poprvé vykoupali. Všecko vonělo probouzejícím se jarem, okolní krajinu zdobily květy a kolem vody jsme si dávali pozor na vysoké kopřivy. Na trávě jsme rozprostřeli deku, vlezli opatrně po kluzkém, strmém břehu do chladné vody a pak si házeli molitanovým míčkem. Když ho náhodou někdo nechytil a voda se mu rozpleskla do obličeje, byla to ohromná sranda. Za chvíli nám ale začala být celkem zima, tak jsme se hrnuli rychle zpátky na deku. Matěj byl nejstarší a nejsilnější, tak nám povídá: "počkejte dole, já vylezu a podám vám ruku." Jak ale lezl nahoru, uklouzl a svezl se po kopřivě zpátky do vody.


Já s Mikim jsem se strašně rozchechtali, zatímco Matěj, kterého pálila celá pravá noha a vykřikoval "auu, to je ale potvora! Podívejte, co mi udělala!" Když pak na druhý pokus vylezl úspěšně nahoru a vytahoval nás, Miki ho utěšoval slovy "neboj, to za chvíli přejde..., nic to není, to bude dobrý." Mně to nedalo a dobírala jsem si ho se smíchem dál "náhodou, naše maminka říká, že je to zdravé! Možná bys to měl udělat ještě jednou! :)" Bratr se na mě ošklivě podíval a plamínky v jeho očích jasně naznačovaly, že už mám raději mlčet.

Lehla jsem si tedy na deku a odpočívala. Nemohla jsem ale usnout, protože mě pořád něco lechtalo na noze. Několikrát jsem sebou škubla, ve snaze odbýt dotěrný hmyz, až jsem se nakonec prudce ohnala, abych zjistila, že si kluci vesele hrají se stébly trávy. Když pak odpočívali zase oni, rozhodla jsem se pro malou pomstu. Utrhla jsem opatrně dvě velké, zelené kopřivy a nečekaně jimi pleskla bratrům zezadu o lýtka. Kluci se s leknutím a výkřikem otočili a já se rozesmála se slovy "ha! A máte to...A teď si mě chyťte!"

Oba byli okamžitě na nohou a hned za prvním stromem mě dohnali. Opřeli mě o strom a přemýšleli, co se mnou za trest udělají. "to byla jen sranda za to lochtání" křenila jsem se omluvně, ale zároveň se mě zmocňoval nemalý strach. To jsem asi trošku přehnala, říkala jsem si sama pro sebe. Miki se nakonec pousmál, pohodil hlavou směrem ke kopřivám a mrknul na Matěje, kterému v očích znovu zaplály ty šibalské ohníčky. Jeden mě pak vzal za ruce, druhý za nohy a udělali se mnou houpačku o kopřivy se slovy "myslíme to s tebou dobře, Liduško. Maminka přece říká, že je to zdravé! A jestli budeš žalovat, tak uvidíš!" :) Hop!

Stalo se Vám někdy, že Vás někdo hodil do kopřiv? Mně ano. Být holka a mít dva starší bratry je dostatečný důvod.

A co na to moudrá paní kopřiva?
"...když Vás spálím, tak je to proto, abych prokrvila Vaši pokožku.
...no, a možná je to i trošku sranda :)"

Pokud se tento příběh ještě nestal, zcela jistě se jednou stane...;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Připravujete si někdy čerstvý kopřivový čaj?

Ano
Velmi zřídka
Ne, nechutná mi
Nikdy jsem ho nepil/a.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 19. října 2017 v 17:57 | Reagovat

Mě naštěstí nikdo do kopřiv ještě nehodil :D

2 Erin Blood Moon Erin Blood Moon | Web | 23. října 2017 v 16:07 | Reagovat

Já se pálila kopřivami sebepoškozování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama